Lidé, které jsem milovala, se ztratili.
I já jsem se ztratila. Přišly nové lásky, znovuobjevení těch nejstarších a přehodnocení priorit. Jsem šťastná. Taková, jaká jsem. S těmi, co jsou pro mě vším.
Nenalhávám si, že bych chtěla změnit, co se stalo. Kdo by ze mě zůstal? Ale jsem taky člověk, a konečně takový, který se naučil nestydět za svoje slabosti. Chybami.
Jo.
Lenne, Vergi, Dráčku, všichni, neumíte si představit, jak se mi po vás stýská.
Už asi nebude víc výkřiků do tmy, nemám chuť se svěřovat klávesnici, když mě mohou vyslechnout uši, obejmout paže a slzy slíbat skutečné rty.
Komu bych skutečně chyběla - víte, kde mě najít. Vždyť jsem přese všechno pořád stejná.
Haf.
:)