close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

scene damour

15. února 2010 v 0:08 | Haf |  My diary
Nad hlavou je tma. Cvakání psích zubů zní jako přízrak zítřejší historie a kdo ví, jací lidé mi to podávali ruku. Vím! Ale kolikrát jsem se zeptala, má-li život smysl? Starci mají plnou hubu velkých odpovědí a tiché oči. Oni neví. Vím?
Hodiny na stěně mlčí už pár let. Mamince to bylo líto a tys měl radost, že si s nimi můžeš hrát. Rozedřená kůže bolí, co ti dá víc, než pravda? Slast, co svazuje a nikdy se neomlouvá. Slyšíš je zpívat? Skřípou jako tisíce ostří v žule a jsou stále hlasitější a nepřestanou, dokud na ně nezapomenu.
Je mi zima.V únoru to tak obvykle bývá, ale dnes tu vzduch voní... jinak, jako by sliboval něco věčného. Přijde zase jaro? Budu umět psát o lásce a blahořečit tisícům bleděmodrých múz? Fialka uvadla. Vody je málo a demece příliš a zapálíš si cigaretu a shoří ti stůl... máš ještě cigaretu?
Ach, asi nevím. Nesnáším to slovo! Proč bych neměla vědět? Příliš dospělá... snad... a vlastně ještě dítě. Umím milovat? Skutečně milovat? Pohrdaje všemi letadly a oceány... budu klečet a prosit... Ale ani řasy nezakryjí zeleň sklopených očí - jsem na ně příliš hrdá? Stěny se sklánějí. Za oknem cosi čeká, nedočká se, krása není důležitá a zůstane jen prázdné srdce.
Nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Hörl Tomáš Hörl | 25. února 2010 v 17:19 | Reagovat

Tohle mi říct po ránu, tak bych tě musel hned pomilovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.