close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Eldorado Overture

31. ledna 2010 v 0:47 | Hate |  me...
Ahoj... já jsem Haf, jestli si mě ještě pamatujete. Asi tak... půl roku jsem byla v mikrospánku... ale ne, to se nehodí. Byla jsem prostě debil.

Odjížděla jsem s romantickými představami a přírodě a přátelích a slávě a já nevím čím vším... a vrátila se jako... produkt. Výrobní číslo 1992. Nevím, jestli se mám omlouvat, možná spíš... ze sebe nebudu dělat ještě většího vola.
Jsem strašně zbabělá, podlá a prospěchářská, jsem egoista a především neschopná dělat rozhodnutí, která jsou nepříjemná. Tak jsem tu zůstala. Jo, tady to máte... na zlatým podnose... s překvapením uvnitř... Haf je strašnej slaboch.
Nikdy jsem nevěřila, že by v mém životě mohla nastat situace, kdy prostě nebudu mít chuť psát. Nastala. Trvala chvíli, ale o to víc jsem si ji užívala. Už dlouho mám takovou vtipnou teorii... bude to už asi diagnóza... že neumím psát, pokud nemám problémy. Pokud moje srdce nekřčí o pomoc... ze všech sil... a stejně ho nikdo neslyší. Neumím psát plytké verše, které nejsou od srdce... jsou směšné, skoro směšnější, než já. Znamená to, že si mám vybrat? Zatím vybírali ostatní... nemlčela jsem, to ne, nejsem taková, ale... nikdy to nedopadlo tak, jak mělo. A vždycky jsem jako největší zoufalec/cynik v jedné osobě seděla někde v koutě s bločkem a křičela tak nahlas, že i moje tužky už z principu raději nepsaly. Možná jsem jenom nevěděla, jak vypadá štěstí, nebo možná jak vypadalo... když jsem seděla v tom pokoji s velkými okny a myslela si, že je všechno v pořádku. Že nevadí, že nic necítím, nevadí, že mi nechybí rodiče, nevadí... že to nejsem já? Hloupá, bláznivá... empatická? A vzápětí pravý opak těchto vlastností? Sama ze sebe jsou vytvořila člověka, který si zakládal na své inteligenci (a kdo by tam nebyl intelignentí!) a těch střípcích pověsti, která mi ještě zbyla.
Mí přátelé mě tu složili dohromady - nazvala bych to léčbou šokem, když mě Tatínek poprvé uviděl a prohlásil, že jsem čtyři. Když mi Cvrč začala říkat Prcku a maminka udiveně koukala na mou neschopnost se vyjádřit... Za první dva dny jsou toho probrečela víc než za celý život před tím. Děkuju, moc děkuju za to, jak jste mi pomohli... nezasloužila jsem si to. Vy to víte.
Nevím, co jsem si vlastně myslela, když jsem se zamilovala. Je to se mnou tak beznadějné, že jsem opravdu věřila něčemu tak nepochopitelnému? :-) Bylo to pár nádherných dní. Zní to skoro jako klišé, ale copak to jde říct jinak? Jako by už všechno mělo být jenom dobré. Jako bych viděla svět... líp... rozhodně míň realisticky, ale o to víc jsem si vychutnávala ten pocit - prostě žít. Jsem tím známá, že si po štěstí dupu sama. Se vší grácií a pompézností člověka, který toho v životě moc nedokázal, zato... knows how. Hlasitě.
Když tu teď křičím, poslouchá to někdo? Já vím, dočetli jste v půlce, pubertální výkyvy nejsou ničím zajímavé.
... slíbila jsem si, že přestanu kouřit. A že se neopiju jenom proto, abych na svoji naivitu nemusela myslet. Někdy stojí za to se pořádně vykoupat v žalu... snad přijdu i na nějakou kladnou stránku toho všeho...
Slíbila jsem si, že plakat budu až doma a poprvé se mi to nepovedlo. Smutné. Nějak měknu. Kdysi se mi moc líbil citát I didn't break your heart - I traded it for something better. Měla bych se jím asi začít řídit... ach... samozřejmě ne doslova. Nevím, jesti umím být taková mrcha.
I když jsem toho probrečela tolik, že už mi opravdu zbývá jen hromada cynických veršů, stejně pořád nějak doufám, že se snad potkáme... jindy, jinak, líp.
Možná se potom hodně opiju. A určitě budu znovu plakat. Asi to risknu :-)
Děkuju za pár týdnů v nebi. A za skryté iluze, o kterých jsi nevěděl. Dalo mi to asi víc, než jsem chtěla. A mrzí mě, jakým způsobem jsem se zachovala. Po pátečním večeru už jsem... prostě nemohla dál. Později už bych se nedokázala přinutit odejít. Asi mi rozumíš.
Ach, původně se to nemělo zvrhnout v předstíraný dialog.
Tak jinak.
Vezmete mě ještě zpět? :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verunka Verunka | 2. února 2010 v 19:19 | Reagovat

Peti, malá.. naše.. ty se ještě ptáš?

2 J . . . . J . . . . | 3. února 2010 v 13:39 | Reagovat

...nenapadá mě nic jiného než žalostné "nevím" korunované táhlým tichem, tvář odvrácenou v dál s nadějným zítřkem v rozvalinách mysli, a jen doufat v to, abych nezatínal zuby víc než snesu... A Peťo :) tečka není, stejně jako dvojtá čára, zeď.

3 Dray Dray | Web | 3. února 2010 v 23:29 | Reagovat

Posílám ti jeden velký objímanec :) Pokud si mě ještě pamatuješ /a je mi jedno, jestli ta odpověď bude záporná, ráda bych se tu totiž přátelsky vyjádřila/ - chci říci, že jsem žasla nad těmi větami, právě proto, jak moc se mi líbily. I když to možná nebylo úmyslné - jak by tohle mohl napsat člověk, který nemá žádný talent na spisovatelskou tvorbu? Jsem ráda, že jsi něco napsala a já to chtěla dočíst do konce. Protože jsi to prostě TY. Haf. Hafík.

Nelíbí se mi to, co jsem si domyslela /negarantuju, že jsem tenhle článek pochopila zrovna správně/, protože to, co mi z toho vylezlo, se jeví jako veliká kupa malého neštěstí vrostlé do jedné osoby. Odjela jsi a vrátila se úplně jiná, že? Na povzbuzení musím podotknout, že z každé bolesti se člověk může hodně polepšit - zmoudřet a zosobnět - stát se osobností. Vím to.

Neznám tě, ale už jen kvůli tomu, jaká jsem já sama, se o tebe budu zajímat. Štěstí je mimochodem jen myšlenka v hlavě. Každý může mít štěstí a může být šťastný. Ale musí tak umět myslet. Nerada tě vidím v černém světě, ve spoustě děr. Ráda bych, aby ses usmívala, smála se. Už jen proto, že na to má právo každý.

Navíc se mi líbí, že bereš odpovědnost na svou hruď a toho si člověk jako já cení :)

Takže, Haf, buď šťastná a směj se. Jinak bude svět jedna malá tečka a ty v ní uvízneš. Směj se - alespoň totiž nebudeš moci brečet.

Pokud bys něco potřebovala, řekni si. Budu tady.

4 Hafý Hafý | 4. února 2010 v 19:13 | Reagovat

Dráčku :-) děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.