11. října 2009 v 14:47 | Hate
|
Zdravím.
Ach... obvykle nepíšu tak suché pozdravy, omlouvám se, já jsem... včera trošku pila a sucho mi momentálně maximálně vyhovuje.
Tedy... slíbila jsem, že budu pravidelněji dávat vědět, že jsem stále ještě naživu... a nějak jsem to nedodržela. Omlouvá mě fakt, že jsem buď tak zaměstnaná nebo tak unavená, že to prostě nejde... O čem jsem psala minule? O škole?
Škola je... prostě úplně jiná. Na první pohled vás praští do očí studenti v nejhlubším stádiu puberty oblečení jako na nedělní mši. Netvrdím, že je to špatné... jen zvláštní, když vás nutí zakrýt svůj výstřih. (... kurva když už to mám, tak to přece nebudu schovávat...?) Docela mě ve čtvrtek vyvedli z míry, když mě dotáhli do kanceláře a nasilím ze mě stáhli tričko s Kiss... prý to není křesťanské... a protože pobíhat tam nahá taky křesťanské není, nevlíkli mě do trika s nápisem "God is Love". Damn it...
Fakt, kterého si všimnete hned poté, je snad ještě ... dechberoucnější? Haf má šest A a jedno B. Haf je ve většině tříd tou nejlepší. Haf se připadá jako úplný debil a chce domů...
Viděli jste už někdy jejich školní skříňky? Nebo si je alepsoň umíte představit? Takový sprvný americký locker je velký, šedivý a nemožný ptevřít. Trvalo dva týdny, než jsem ten princip pobrala... a bylo poněkud trapné se na každé hodině omlouvat, že je mi vážně moc líto, že jdu pozdě, ale že jsem čekala na někoho, kdo to umí otevřít. (Další fakt - přestávky jsou 3 až 5 minut dlouhé, závisí to pouze od toho, kolik času na přesun máte. Za pozdní příchod dostanete tardy a za pět tardy v jedné třídě zůstáváte po škole... (:-/))
Tak, to by bylo k ústavu. Nemám až tak chuť o něm mluvit, přece jenom je neděle a zítra svátek... (Věděli jste, že tu slaví Columbus Day? A že veškeré svátky se automaticky přesouvají na pondělí nebo pátek?)
V mé host rodině je všechno v pohodě. Jistě, mí bráškové mě umí vytočit, ale stále ještě mám zámek na dveřích a ječet jsem taky nezapomněla...
právě teď jsem v Pennsylvánii, v hotelu kdesi na kopci s úchvatným výhledem na dálnici a rafinerii. Včera jsme byli na svatbě nějakého příbuzného... večer jsme potancovali, poblbli, a když jsem konečně našla velkým výstřihem ovlivnitelného společníka nad jednadvacet, popili jsme... pravda, pak mám chvíli okno, ale stále jsme byli mezi lidmi... a pak jsme jeli zpět do úchvaného hotelu. Přesto to byl skoro nejlepší večer v Americe ever.
A dnes jedu fotit Niagarské vodopády... :-)
(když slunce někdy příliš prudce září... vím, zklamání maj stále stejnou vůni.)
Haf... koukám, že v USA zažíváš věci, které bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli... Jen tak na protest bych si to tričko vzal znova a pak ještě jednou... než by to pochopili... Tomáš tu ameriku pojal jinak: připojil se k nějaké tamní církvi a je happy. Doufám, že to neuděláš. Vydrž. Jsou to idioti.