close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

paradoxy aneb už mi ta američtina začíná lézt na mozek

9. srpna 2009 v 16:01 | Hate |  me...
Nevím, jestli se to ode mne dalo očekávat. Víte, v mé pozici by to mohlo být téměř samozřejmé, ale zároveň, díky některým detailům, neověřitelně rouhající.
V naivní představě, že bych se třeba také mohla zapojit, jsem si přečetla Vieweghovu první kapitolu k jeho "společnému románu".

Tedy, že bych se mohla zapojit (a hlavou mi přitom proběhla spousta dalších hloupých dívčích snů...), jsem si myslela do chvíle, než jsem číst opravdu začala.
Netvrdím, že by jeho nápady byly špatné, to ne, i děj tak nějak mile plyne, ale přinejmenším vůbec nechápu jeho závěry. Proč probůh tahle postava udělala zrovna tohle? Proč se nezachovala jinak? Já nevím, ale o jeho charakterech se mi povede si udělat z prvních několika vět úplně jinou představu, než jak je později dokreslí sám.
Ach, slečna (protože jak jinak se dá stále svobodná třitřicátnice nazvat?), o které píše, je samozřejmě velmi inteligentní. Do té míry, že hledala lásku v sexu se všemi místními muži. Není ovšem (jak by správný životní ztroskotanec být měl) blbá jako tágo, jen nikým nepochopená a přehnaně sebeironická - na místní poměry. Netvrďte mi prosím, že jsem sadista, ale pokud ji mají rádi pouze její rodiče a její práce jí vyhovuje asi jako nucená prostituce, proč vlastně stále žije? Nemohla bych navázat na jeho poslední kapitolu už z toho důvodu, že bych ji chudinku buď nechala zabít ožralým individuem, pokud možno v nějaké velmi choulostivé situaci, nebo zoufale se zamilovat se manželky svého šéfa. Jistě, jako zápletka by to bylo geniální...
Ovšem, také jste na něco zapomněli?
Já přece neumím psát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.