close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Welcome to dying

21. července 2009 v 23:27 | Hate |  My diary
Hrozně ráda bych napsala, že vůbec nemám o čem psát, ale už zase bych lhala, protože moje prázdniny jsou vždycky všechno jenom ne obyčejné a nudné. Pravdou je, že čím víc se přibližuje můj odjezd, začínám se chovat hektičtěji a hektičtěji, lezu všude kam nemám, nacpu se na každou akci, potom si stěžuji, že nemám chvíli klidu... a každý den vstávám ve dvě odpoledne.
Jsem neustále hrozně zmatená... a ano, já vím, že z předchozí věty jste neměli šanci pochytit vůbec nic :-P

Tak jo. Prázdniny mi začaly krumlovskými slavnostmi, na které přijela Alve a stejně jako loni jsme lítaly po městě oblečené na magory. Ačkoli v mém případě to byla spíš... hodně povolná středověká hospodská...
Bez chvíle klidu následoval školní cyklovýlet do Nové Pece... na kolech! Z Krumlova! Au!!!
Celou dobu chcalo a my koukali, jak Lipno stoupá... a stoupá... Přestalo ve čtvrtek. To jsme se vrátili domů... Haf dokonce víceméně v pořádku, protože se její kolo rozhodlo být (příležitostně) i milé a píchla jsem až v půlce cesty. Skončilo to rýmou. Naštěstí.
A s tou jsem potom dojela na Slovensko... Alve, Kubko, Chopok a středověké klání na náměstí... a moje dokonalé Peace triko... aach :-)
Nechtělo se mi domů.
Autoškola, úklid, balení, text, text, text...
Vzápětí jsme totiž s dramem odjeli točit Sanatorium do kláštera ve Zlaté Koruně. V tom sklepení byla hrozná zima a tma a taktéž to skončilo rýmou. Loučení s tatínkem bylo téměř pateticky srdceryvné (nevšímejte si mě, z Otáčka je sem slyšet taková nechutně romantická hudba...), přestože jsem si několikrát slíbila, že nebudu plakat. A můj text (a to jsem vážně měla asi jen šest vět!) mě strašil i ve spánku.
Tedy, než mě začal strašit hlas Anette...
Nidky bych do sebe neřekla, že dobrovolně odejdu (ačkoliv to spíš připomínalo zběsilý útěk... Vergi?) z koncertu. Metalového. Z koncertu Nightwish. Ale ono to bolelo! Tak moc! Nevím, co ta slečna s blond vlasy a růžovými nehty původně zamýšlela provozovat s ostatními členy kapely (s MÝM Tuomasem!), zpěv to ale každopádně nepřipomínalo.
Minimálně na nás ale nespadl stan.
A moc jsme nezmokli.
Neopili.
Neblili...
Tedy až na pár jiných střevních problémů, ale to doufám slyšet nechcete.
Mám podpis Tobiho a přítele zlomeného zážitky s Arch Enemy :-P
Už jsem říkala, že mám jen výborné nápady? Tak si to škrtněte. Rozhodla jsem se totiž, že po Masterech se zajedu podívat za dědou na Dyji... rybář, víte. Bydlí v maringotce u vody... tak mi to tedy říkal do telefonu... Přijeli jsem k rozpadlému vagnu, kde se sice dalo žít, ale jen pokud jste se smířili, že přes množství komárů neuvidíte dál než na tři metry. Během dvou dnů jsem potkala snad všechny živočišné druhy krom dinosaurů. Ve dveřích měli hnízdo včely i vosy (červená kolečka jsou cool!), pod střechou hnízdily vlaštovky a za trámem bláznivý netopýr, pod maringotkou se zabydlela divoká kočka se šesti koťaty, ve vodě se chladilo několik užovek a pár metrů od cesty se pásly kozy a stádo koní. Jen toho amura se nám nepovedlo ulovit :-( Přijela jsem domů jako červeně tečkovaná přišera s podrápanýma rukama a půlkou vlasů.
Divíte se, že jsem lehla do postele a vstala až po týdnu? Včera. Na Míšovu oslavu osmnáctin. Nejsem si jistá, jestli si můžu dovolit popsat byť jen něco z toho... vím ale, že jsem se pletla, když jsem jejich vztah tak podporovala, protože on si Verunku nezaslouží. Shrneme-li to, celou noc jsem byla vzhůru a dávala pozor, aby někdo nespadl do ohně, nevytratil se (s kým ještě před pár flaškami nechtěl), popřípadě se nedusil zvratky. Že... Cvrč? Nakonec jsme tam zůstali čtyři, kteří zůstali při smyslech a jenom já s Ondrou a (už střízlivějící) Sísou jsme v pět koukali na svítání a rozpačitý východ slunce...
Nechce se mi spát.
Nechce se mi spát.
Nechce...


Už jsem se zmínila? Zbláznila jsem se do Blind Guardian a umírám studem, že jsem se při jejich koncertě přidusila a museli mě vytáhnout... dřív než jsem zjistila, jak dokonalí jsou. Konkrétně tuhle skladbu nejsem schopná přepnout asi od poledne. Again... again... again...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | 27. července 2009 v 15:26 | Reagovat

Cože? :´-(

2 Elííí Elííí | Web | 3. srpna 2009 v 13:43 | Reagovat

ahoj..moc se mi  libi tvuj blog..nechces spratelit?kdyby jo ..dej mi vedet na blog..diky...

3 Michal Michal | 6. srpna 2009 v 11:40 | Reagovat

milé avšak ty pomlč...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.