Střepina stříbrná padala z nebe
vítr hrál na ostří menuet
slunce na křídlech zebe
hledala jen a jen tebe
a ač neřídí svůj let
oblétla sedmkrát svět
Střepina stříbrná vnikla ti do prsou
Něžně ti rozryla hruď
slzy ji nesnesou
ach nejsou, už nejsou!
jen a jen její buď
a už se neprobuď
Střepina stříbrná skryla se pod srdcem
zamkla do krvavých vrat
s prokletým ovocem
do roku, po roce
nesmíš si hrát
víc do rukou brát
Střepiny stříbrné pršela oblaka
milion zářících dam
brázda je široká
a než jsi doplakal
zbyl tu jen rám
Zůstal jsi
Sám.
Husáá, teda. Sice mi trochu uniká pointa, alé.. :D Je to tak moc pěkně napsaný, až oči přechází.. vážně. Akorát.. je to smutné, žě? Mmmmm.. fakt krása, Hafíku ;)