... tak bych se asi měla podívat na tu matematiku, ale v tomhle směru mě už možná znáte líp než já sama :-) Však se svět nezboří.
Je to zvláštní pocit, když cestou ze školy nemáte pocit, že vám končetiny přimrzly ke kočičím hlavám na náměstí a chystají se upadnout. Otázkou je, jestli ten potem zalitý člověk vyhlíží líp než zmodralá troska.
A protože to doma vypadá jako po výbuchu (rodiče se po čtvrt roce odhodlali nechat předělat koupelnu s bouchlou vanou...), rozečtené knížky jsem už dočetla a do té matiky se mi vážně jaksi pouštět nechce, šla jsem se psem - jako obvykle. Takový neprůstřelný manévr ;)
Měla jsem dostat strach, už když do toho kopce přede mnou hopsala blondýnka se zářivě žlutými legínkami a nad zahrádkami se posadila na dečku a začala hlasitě předčítat z Meyerové (...). Ale ne, nebojme se vlka nic! :-) Obešla jsem pole a dala se znovu do kopce... Že jsem se zabořila po kotníky do bahna, to je normální... Nenormální přišlo vzápětí. V cestě nám stála srnka. To samo o sobě není nic k údivu, ale Silky se na ni jenom podíval a zůstal stát na místě! Umíte si doufám představit. Stála jsem jako opařená. Můj pes! On neběžel za něčím, co se hýbe! Och.
Ještě jsem to ani pořádně nerozdýchala, ale ke kapličce jsem došplhala. A koukám - takovej výjev! Že se tam turisti fotí, to jo, to je docela běžné. Ale ti výrostci tam stáli nahatí, jeden šteloval samospoušť a druhý na něj řval, ať si pospíší, že ho zebe... no... však si domyslíte. Tak jsem si diskrétně zalezla za roh a snažila jsem se zadusit smích, než to dofotí a oblečou se :-)
Nakonec jsem kolem nich (už alespoň v tričku a trenýrkách) vesele proběhla, sdělila, že jsem "didn't see anything" a vzala to se psem radši zase pod ty jilmy, kde se doufám nikdo naostro fotit nehodlal.
Nefotil. Zapálila jsem si a opřela se o kmen.
Tak jsem strávila odpoledne sledováním naší čtvrti (čtvrtky... čtvrtičky... je to na tu naší část městečka vážně vznešený název) v sebelítosti, že sem chodím každý den a jediný, koho potkám, jsou dva svlečení amíci.
Prostě super den. Tak nějak veselo bylo...
A teď k té matice.
Užijte si zbytek dne! :-)
H.
Hele, neříkej, že už jsi zase nemocná...:) a prosím tě, doruč mi nějak mé sešítky, docela by se mi hodily.. :)