Není odpověď, kterou bych nepochopila. Jen ta, kterou odmítám vzít na vědomí...
Beznaděj? A skepse?
20. dubna 2009 v 22:32 | HateKomentáře
Nechtěj teď po mně verše - dopadly by špatně. Když v takových chvílích píšu, většinou to putuje hned do šuplíku a ven až... až za dlouho. Až se všechno uklidní :-)
je to tak krutě pravdivý :( zvlášť teď. Touto větou by se teď dalo popsat rozpoložení mé mysli. Jsou i odpovědi které ale nechci ani slyšet natož je na to vědomí brát
Už som tu dlho nebola, tak že sem zasa zaskočím no miesto básne akýsi smutný, smutný krátky článoček. Depresia hold, patrí do života..a také veci.