Ale fascinuje mě to...
Probudila jsem se s tím neomylným pocitem "už jsem dávno měla být ve škole!" a stihla jsem se osprchovat, najíst a udělat si svačinu, než jsem tím probudila maminu.
Vzápětí jsem s ohromným požitkem vzbudila sestru výkřikem "Kam jsi mi dala lyže?!"
"I'm a BAD girl", stálo v záhlaví růžového bložínqu se sloníkem. Mamka poskočila, když jsem se nahlas ironicky optala "A kde...?"
Sbíhala jsem schody a zakopla. Když jsem se zvedala, ani nevím jak se to stalo, najednou ze mě vypadlo "Příště uhneš ty!" Chudák schod...
Asi deset minut jsem přemýšlela, kam půjdu se psem na procházku - a koho bych mohla přibrat -, než mě vůbec napadlo, že pes je s tátou a já jsem nemocná.
A vyryla jsem si další jméno do stolu. (Ale pořád ještě si nedělám čárky!)
Hrála jsem se setrou TS2 a když se mi můj krásný vousatý metalista zamiloval do pošťáka, v hrůze jsem ho utopila v bazénku...
A teď jsem si do kafe dolila grepový džus.
Odstřelte mě někdo. Prosím.

(c) Vergilius 2008
to nic, to prejde...
ps: ty lutujes schody???