Mám taky právo na chvíle absolutního štěstí, že?
Ačkoli, všechno je to relativní a moje nálada může být způsobena i tím, že jsem měla tři černé čaje a ještě k tomu něco černějšího, ale, nu… vždyť mě znáte.
Tak se cítím jako radioaktivní veverka a nemá cenu si připomínat, že vstávám o půl šesté. Stejně dřív jak ve dvě neusnu.
A ve škebli mi pořád tak nepříjemně hučí...
Nějak jsem byla zvyklá, že nemám přátele, a teď najednou poslouchám, jak moc mě máte rádi… to už na toho panáka je. Tak tedy na vás.
A, tatínku, tys mě zkazil! Právě jsem zase odložila lžičku vedle talířku. Na čem si já teď budu zakládat…
Ach, moc mluvím. Dobrou :-)
(Když já za to nemůžu!)
H.
a ako sa citi radioaktivna vevericka??? chcem sa vzit do tvojich pocitov;)