Já za to nemůžu, že v té písničce pořád slyším "I like boys with air condition"...
Marně přemýšlím, co jsem vlastně dneska dělala.
Určitě jsem se vzbudila s příšernou kocovinou, předsevzetí, že kvůli zdravotnímu stavu nebudu pít, vzalo velmi rychle za své a já se na mexickém přivítání sousedů doslova sežrala do kuličky.
Ale nechci moc kazit vaši představu o mé nevinnosti a křehkosti :-)!
Tedy, po tom, co jsem skoro vyvrhla vlastní žaludek (a zbytek inkriminované tequily), jsem zalezla zpět do pelechu a spokojeně spala do půl jedné.
A pak jsem s hrůzou zjistila, že mám být vlastně ve dvě v práci. Ale proč ne?
Dokonce se mi vcelku úspěšně podařilo ze sebe vyrobit člověka, zvládla jsem jeden suchý rohlík a až na podlité oči byste vůbec neřekli, že se snad cítím nepříliš v pořádku.
Jistě, že mi přišlo divné, že mám jít do práce na půl hodiny, pak mít tři a půl pauzu a přijít tam na další hodinu, ale nějak dlouho jsem se nad tím nepozastavovala, takže jsem tam samozřejmě nakonec seděla v té naprosté kose od dvou do pěti, snad na poslední půlhodinku, co jsem se spolužákem prokecala ve dveřích.
Jak dokonalé...
Přišla jsem domů a po shledání, že žaludek už je asi provozuschopný, jsem se najedla.
Omluvte mne. Mám naléhavou session se záchodovou mísou.
_
Vergi, přijdeš?