Asi to mám prostě v popisu práce, ty večerní deprese a přemítání nad sklenkou pomerančového džusu, protože víno prý zabíjí rychleji.

Pořád ještě jsem se neodnaučila věřit lidem. Možná... nezdá se to. Ale kdykoli se mi někdo dostane blíž, nemám sílu si o něm myslet něco špatného a pochybovat o něm - a já taky nikdy nepochybovala, ne úplně, ačkoliv to tak strašně bolelo celou tu dobu.
Vtipné, je mi šestnáct a nesnesu volný vztah. Tiše snáším lži i polopravdy a potom večer pláču do polštáře- ... snad jsem si tenkrát myslela, že to čekání na hodinky s vodotryskem a blond vlasy skončilo.
Taky skončilo, a já byla ráda. Raději jistě vědět tu nepříjemnou pravdu.
Nu což, život jde dál, bláznivé lásky smyje čas a já už se dlouho měla chovat seriózně.
A mám se skvěle, díky za optání :-).
Opravdu...
Mám člověka, který mě má rád, naslouchá mi, stará o mě a pláče se mnou, když mám strach, člověka, který, ač já ho předtím zradila, sušil mi slzy, vyplakané kvůli někomu jinému, a utěšoval... že už to bude dobré...
Věděla jsem, že to nebude dobré, Vergi. Děkuju za ty nádherné dva roky, které jsi mi dal a děkuju za všechen náš smích a cigarety, které jsi mi zakazoval, i za hádky, kdy si nejvíc uvědomuji, co v tobě můžu znovu ztratit.
A už to nebude dobré a jak já to cítím, ty to víš.
Docela ráda bych ještě zkusila, jak chutná ta bezstarostná láska, ale už je asi pozdě :-)
Myslete na mě prosím dnes v noci... mám čím dál tím větší strach a mým játrům už asi víra nepomůže. Mně nepomůže.
Mám vás hrozně ráda. Hrozně moc. Děkuju.
Haf :-)
... a nepijte, prosím.
Pro a proti, hřícky slov.. Spadnout a zlomit si vaz, vystřelit a zabít, praštit a ublížit..
Život, taková jednoduchá věc a co se kolem ní udělá cavyků. Lidi zabíjej, lidi se milujou. Tak jako tak..
Přestat myslet na smrt, otočit se a odejít, padnout do náruče přítele; sklopit zbraň, podat pomocnou ruku a líbnout na tvář; kleknout si na zem, hlavu složit do dlaní a omluvit se.. to je život. A tak by se měl žít.