Když cestou z práce procházíte po hrázi rybníka, po pravé straně noc, po levé vodní hladina a nedaleký les výmluvně šumí, je těžké zůstat objektivní.
Obyčejní lidé si žijí svůj obyčejný život ve svých obyčejných tmách...
A, přiznávám, taky mě ovlivnila jedna píseň od Lucky Bílé.
***
Se zavřenýma očima
Táhnem se k náměstí
Jak kdyby světa nebylo
Jako by světlo zabilo
Hledáme tmu
Ne opilí
Jenom unavení
Obyčejní lidé
Ve svých obyčejných domech
Obyčejně sní
My si zhasínáme svíce
A plamen hoří v duši dál
A už jen v ní
Prázdná láhev na prsou
A cíl nám dávno známý
Nemůžou se spolu dlouho snést
Jen alkoholem smyjem špínu cest
Šeptá tiše
Jak chutnají přísliby dáli
Dá-li čas
A obyčejní lidé
Ve svých obyčejných domech
Obyčejně sní
Když zhasili své svíce
Odešla jsem do tmy
Dnes jsi se mnou
Zítra s ní
Táhnem se k náměstí
Jak kdyby světa nebylo
Jako by světlo zabilo
Hledáme tmu
Ne opilí
Jenom unavení
Obyčejní lidé
Ve svých obyčejných domech
Obyčejně sní
My si zhasínáme svíce
A plamen hoří v duši dál
A už jen v ní
Prázdná láhev na prsou
A cíl nám dávno známý
Nemůžou se spolu dlouho snést
Jen alkoholem smyjem špínu cest
Šeptá tiše
Jak chutnají přísliby dáli
Dá-li čas
A obyčejní lidé
Ve svých obyčejných domech
Obyčejně sní
Když zhasili své svíce
Odešla jsem do tmy
Dnes jsi se mnou
Zítra s ní
H.