Asi bych měla brečet, měla bych ležet v posteli, měla bych vzpomínat, ale to jediné, co cítím, je absolutní prázdno.
A jiskřička naděje.
Nepatrná, ale stále tu je.
Miluji, miluješ, milujeme...?
A ten úsměv, a ty oči.
A polibky.
A duše.
Chichi...
***
A dostanu papíry na hlavu,
budu žít v ústavu,
kde se léčí rozum,
udělám, co se mi zalíbí,
budu mít alibi,
dementní diagnózu...
psat si denicek formou versu??? Originalni, libi se mi to... hlavne ta druha cast... ;)