Slíbila jsem veeelmi dlouhý deníkový zápis, že?
Tak tedy… začněme překvapivě od toho časově nejvzdálenějšího, od narozenin. Šestnáct je divné číslo… nicméně gratuluji za dě- no… děkuji za gratulace.
Měla jsem čokoládový dort. A puzzle. A vodku. A jak jsem si rozuměla se záchodovou mísou… Na oslavu tu byl s námi i Vergilius a jeho přání těsně po půlnoci bylo nádherné :)
Pár dní ve škole, víkend, zase škola, středa… Vergilius odjel k severům a já na hory. Název Kitzbühel vám určitě něco říká, že? Městečko, kde jsme bydleli, Ellmau, je přes jeden kopec. Trocha pití, prudší sjezdovky, zima, mlha, sníh… a domů jsem jela s podlitinami na prdeli stehnech a otřesem mozku (pilin?). Ovšem jinak bylo krásně :)

Vrátila jsem se v pondělí večer a hned jsem se stihla s několika lidmi pohádat… Vše se urovnalo, poté mne znovu rozhodil rozhovor s Lenne… ale život je pln překvapení, že? Mimo jiné jsem zjistila, že teoreticky studuje ve městě dvacet kilometrů od Krumlova… velmi hbitě jsme se domluvily, kdy a kde se potkáme. Stačilo sebrat stovečku mamince z peněženky, napsat si olympiádu z českého jazyka (Byla jsem pátá. Neptejte se z kolika.) a sednout na autobus…
Dnešek byl jeden z nejzajímavějších dnů v poslední době. Lenne, děkuji, doufám, že to ještě zopakujeme… A tu pizzu a promile budeme muset ještě nějak vyrovnat :-P
A stejně jsi pěkná! A své tvrzení a ohyzdnosti mých povídek neodvolám! :D
***
Že to ale bylo dlouhé, viďte? Ale nekažte mi to, jsem hrda, že jsem se donutila a rovnou nepadla za vlast .
A mám vás ráda. Fakt, Všechny…
Hafhy
Máš to tu fakt supa! Jukni ke mně a napiš mi pls nějaký komentíky!!!