Další z těch mou osobou nepochopených. berte s rezervou.

Za zrcadlem
Je už dlouho ticho,
Nikdo tě nečeká.
V koutě zapadlém
Do klubka stočený,
Postrádáš dalšího člověka.
Je už dlouho ticho,
Nikdo tě nečeká.
V koutě zapadlém
Do klubka stočený,
Postrádáš dalšího člověka.
Tvá vlastní společnost tě děsí,
Duše jak hluboké lesy,
A ústa mrazí v náruči z plamene,
Když srdce na srdce si vzpomene.
Duše jak hluboké lesy,
A ústa mrazí v náruči z plamene,
Když srdce na srdce si vzpomene.
Prázdný dům
Zhltne všechny vzlyky
A pohřbí naději.
Toť konec snům,
Ta chuť bezmezného strachu!
Vzdechy se ztrácejí…
Zhltne všechny vzlyky
A pohřbí naději.
Toť konec snům,
Ta chuť bezmezného strachu!
Vzdechy se ztrácejí…
Smrt se prázdného ticha děsí,
Tak šumí alespoň ztemnělé lesy,
Pro svobodná ústa, chladná jak z kamene
… a snad si ještě někdo vzpomene.
Tak šumí alespoň ztemnělé lesy,
Pro svobodná ústa, chladná jak z kamene
… a snad si ještě někdo vzpomene.
Ta je krásná...