Když sedíte ve vlaku a milovaná osoba se vzdaluje, vidíte už jen obrysy a starší slečna si lhostejně ťuká do kompjůtru a krutě přehlíží váš žal, že už nemůžete otevřít okno a naposled natáhnout ruku...
***
Pražec za pražcem
Hodina za hodinou
Počítá slzy
Pražec za pražcem
Hodina za hodinou
Počítá slzy
Čas nepromíjí ani vyvoleným
Poslední polibek
Co šeptá nemožné sliby
A jak moc to mrzí…
Co šeptá nemožné sliby
A jak moc to mrzí…
A zmrzl i milující rým
Zašlá nádražní světla
Třesoucí se dlaně bez doteků
A horký dech na skle
Třesoucí se dlaně bez doteků
A horký dech na skle
Jak chladný je čistý žal!
A pak jen hvizd
A tvář se vzdaluje
A s ní zůstává mé srdce prasklé
A tvář se vzdaluje
A s ní zůstává mé srdce prasklé
Co život dal a osud vzal…
Tak to mi povídej, dcerunko, tohle já zažívám tak dvakrát do měsíce... A pokaždé je těžší a těžší odjet, nebo jej nechat odjet...