close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vodnice, oblaka a tvrdá realita

30. ledna 2008 v 19:38 | Hate |  My diary
Pěkný večer přeji!
Děkuji za předešlé komentáře, ani nevíte, jak moc člověka dokáží potěšit…
Slíbila jsem, že budu psát do deníčku denně, napsala jsem a slíbila si to znova… a zase nedodržela. Jenže teď na to mám omluvu, vážení, víte?

Byl tu Vergilius. Ano, ten dlouhovlasý, černý a neskutečně úžasný Vergilius. Prý se mu líbilo u nás ve škole chutnala mu tátova čína. (A sež… ehm… snědl takové množství sladkého… :))
Odjel… sama nevím, jestli píšu proto, že na to mám teď konečně chvíli čas - anebo se prostě potřebuji vypovídat. Ano, slzy tekly a málo jich nebylo. A sice se toho trochu bojím, ale troufnu si říct, že teď už snad zvládneme vše… Přeji si, doufám, prosím…
Učila jsem ho hrát na klávesy a už ten první den toho uměl víc než moje sestra, která hraje asi rok a půl. Druhý den - včera? - mi zahrál téměř bez chyby celé intro Nothing Else Matters.
Máte rádi Nohavicu? Že je to estébák? S tím jděte někam. Je úžasný. A ještě úžasnější v jeho podání… napřed Darmoděj a teď Sněženky a Hafý se skoro rozplynula blahem :)
Ha, někdy před dvěma týdny jsem psala češtinářskou olympiádu a stále ještě neznám výsledky. To mě štve. A ještě víc mě štve, že se mi nějak podělal šlauch od vodnice. A že sestra dostává týdně dvě stovky kapesného, ačkoliv je jí teprve necelých sedm. Štve mě jedna trojka na vysvědčení a těch několik dvojek, které jsem si možná zasloužila, ale být nemusely.
Vlastně mě štve hlavně to, že tu není ten, koho bych potřebovala, abych na to zapomněla…
Vymyslela jsem pro něj naprosto geniální dárek k narozeninám, jen musím doufat, že nedopadne jako ta arafatka k vánocům - a že budou finance.
A tak dál, a tak dál…
Asi byste chtěli další díly k té povídce, že? Mám je v sešitě. Už tři. A jsem absolutně neschopná je přepsat do sešitu. Odpustíte?
Jé, teď koukám, že si tu chudák nechal blok s nějakou matematikou, to asi moc rád nebude.
A už vážně nemám o čem psát, takže nashledanou, dobrou noc… a zítra se držte.
PS: A myslete na mě, mám 196 zameškaných hodin a třídní se chystá vést výchovný monolog. Asi mě z tupého kývání hlavou bude bolet za krkem…
Hafý
(Už zase slzy…)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.