Píšu to… já vlastně ani pořádně nevím proč. Možná proto, aby všichni věděli, jaká jsem mrcha. Jaká jsem lhářka. Jak moc si nezasloužím vaši přízeň. Tak pozorně poslouchejte, povím Vám příběh jedné nezajímavé šedé myši, která chtěla být myší královnou…
Naše pohádka začíná daleko, velmi daleko - až tam se vracet nechci. Tedy ve zkratce, daleko předaleko se narodila jedna malá nezajímavá dívčina, říkejme jí třeba Anička. její život byl až do desátého roku života velmi nezáživný až nudný. Nic zajímavého, nic převratného.
Možná jsi jen člověk.
A pak se seznámila s lidmi, se kterými asi neměla… bylo zrovna desátého ledna 2002, když potkala člověka, který i měl nejspíš změnit život. Byl o dva roky starší než ona, bydlel v nedalekém městě a hrál překrásně na kytaru. Už ani nevím jak se to stalo a byli z nich nejlepší přátelé. Založili spolu skupinu, říkali si Time Child (jak originální). Anička hrála na klávesy a snažila se tvářit, že jí to jde :) Nešlo :)
Po třech letech vzájemného pevného kamarádství jí řekl, že ji miluje. Byl to první člověk, od kterého ta slova slyšela… všechno vypadalo tak perfektně. Život byl úžasný.
A on o sedm měsíců později zemřel. Kapela se rozpadla. Všimli jste si, jaký má Anička doteď strach z aut?
Po třech letech vzájemného pevného kamarádství jí řekl, že ji miluje. Byl to první člověk, od kterého ta slova slyšela… všechno vypadalo tak perfektně. Život byl úžasný.
A on o sedm měsíců později zemřel. Kapela se rozpadla. Všimli jste si, jaký má Anička doteď strach z aut?
Ale na nikom mi nezáleží víc než na tobě…
Zhroutila se. Myslela si, že všechno skončilo, když znovu našla nějaké ty přátele.
Ne, život nebyl úžasný, jen to po dávkách extáze vypadal. Cigarety, alkohol, drogy, hodně silné drogy, krátká zastávka u "mafie", policie, plačící rodiče… najednou to všechno skončilo.
Potkala světlo. Ale dal se ten člověk vlastně nazvat světlem?
Ne, byl to stín… ale tak moc zářící stín, že nešel přehlédnout. ON. Dostal ji z toho nejhoršího, ukázal jí, že má pro co žít. Myslela si, že vše zlé skončilo.
Sedm měsíců, sedm… a… a stalo se to nejhorší, co mohlo. Začali spolu chodit.
Ten vztah skončil dřív než začal, ale i ani z něj se nikdy pořádně nedostala… ale přísahala si, přísahala, že se do toho nenechá zatáhnout znova.
Ne, život nebyl úžasný, jen to po dávkách extáze vypadal. Cigarety, alkohol, drogy, hodně silné drogy, krátká zastávka u "mafie", policie, plačící rodiče… najednou to všechno skončilo.
Potkala světlo. Ale dal se ten člověk vlastně nazvat světlem?
Ne, byl to stín… ale tak moc zářící stín, že nešel přehlédnout. ON. Dostal ji z toho nejhoršího, ukázal jí, že má pro co žít. Myslela si, že vše zlé skončilo.
Sedm měsíců, sedm… a… a stalo se to nejhorší, co mohlo. Začali spolu chodit.
Ten vztah skončil dřív než začal, ale i ani z něj se nikdy pořádně nedostala… ale přísahala si, přísahala, že se do toho nenechá zatáhnout znova.
Nemohu prosit, nemám na to právo… přesto prosím.
A vznikl tenhle blog, vznikla Hate. Hate, která své pocity neschovává za antidepresiva a narkotika - ani Hate, která je křičí do celého světa. Potkala jsem Vás, Vás, které si nezasloužím.
Potkala jsem tebe a ty ses stal mým světlem…
Šestého prosince jsi mi napsat první komentář. Nevěřila jsem, že by se byť jen páchl nějaký kluk :) A… bylo to devátého, co jsme si začali psát? Už v prosinci mi na tobě strašně záleželo… a co dál? Pak přišla Nefer a Elen, nač vracet minulost… měla jsem o tebe hrozný strach, to kvůli tomu to všechno začalo. Pak jsem přeskočila spoustu měsíců, kdy jsem jistě věděla, že tě mám ráda až příliš na to, aby to zůstalo jen takhle.
A přijel jsi.
Přijels… za mnou… úžasný, milý, důvěřivý, s krásnýma očima.
Doteď nechápu, jak jsi udělal, že jsem se do tebe už v ten první den celým tělem a duší zamilovala.
A přijel jsi.
Přijels… za mnou… úžasný, milý, důvěřivý, s krásnýma očima.
Doteď nechápu, jak jsi udělal, že jsem se do tebe už v ten první den celým tělem a duší zamilovala.
A ať se stane cokoliv, úplně cokoliv, pamatuj si, že tě mám strašně moc ráda.
Přesto, i přesto, když jsme se vrátili z toho zatraceného školního výletu, podvedla jsem tě. Ty sám víš…
Nevěřila jsem, že zrovna ty, Vergilie, bys mne mohl mít rád. Nevěřila jsem, že to není jen hra.
Nevěřila jsem, že zrovna ty, Vergilie, bys mne mohl mít rád. Nevěřila jsem, že to není jen hra.
Mohlo by to být alespoň částečným ospravedlněním?
Viděli jsem se znovu a pochopila jsem, že to myslíš vážně. A ať by se stalo cokoliv, tohle už bych neopakovala. I když jsem jen malá hloupá a nezralá Hafý, tenkrát ta, co opovrhovala svými city, to, cos se mnou udělal, bylo silnější.
Neřekla jsem ti to, což se stalo asi jednou z těch největších chyb v mém životě… nechtěla jsem tě tím zranit, doufala, že na to zapomenu. Teď jsem s tebou…
Neřekla jsem ti to, což se stalo asi jednou z těch největších chyb v mém životě… nechtěla jsem tě tím zranit, doufala, že na to zapomenu. Teď jsem s tebou…
…and nothing else matters.
Uběhly celé prázdniny a já se cítila jako v ráji.
Ale už v září se to začalo kazit… začalo to Jakubem… měla jsem ho ráda jen jako kamaráda a nic jsem s ním neměla. Ale on se na mne stále dívá jako na tu největší zrádkyni a já mu to nezazlívá…
Co šéf? Kudrnatej, hnědovlasej, s přílišným sebevědomím, co mi nedal plat, protože jsem se s ním nevyspala? Ať jde někam…
A pak Radek… člověk, na kterém mi záleželo a kterému jsem věřia… se kterým jsem se oila a líbala na nábřeží… kterém jsem neměla sílu bortit iluze, přesto jsem ho nakonec nakopla do koulí…
Všechny jsem je pohřbila pod hromadou kamení spolu se svou minulostí…
Ale oni na sebe nenechali jen tak zapomenout.
Ale už v září se to začalo kazit… začalo to Jakubem… měla jsem ho ráda jen jako kamaráda a nic jsem s ním neměla. Ale on se na mne stále dívá jako na tu největší zrádkyni a já mu to nezazlívá…
Co šéf? Kudrnatej, hnědovlasej, s přílišným sebevědomím, co mi nedal plat, protože jsem se s ním nevyspala? Ať jde někam…
A pak Radek… člověk, na kterém mi záleželo a kterému jsem věřia… se kterým jsem se oila a líbala na nábřeží… kterém jsem neměla sílu bortit iluze, přesto jsem ho nakonec nakopla do koulí…
Všechny jsem je pohřbila pod hromadou kamení spolu se svou minulostí…
Ale oni na sebe nenechali jen tak zapomenout.
A vidíš, hned několik důvodů, proč se nenávidět!
Asi by se mi opravdu podařilo zapomenout… jenže tys to zjistil. Nejdřív tu mírumilovnou verzi pusy s Radkem… nelhala jsem ti, to, co jsem ti o něm říkala, byla čistá pravda. Jen ne celá…
Dalo se to tak nějak do pořádku a já věděla, že se budu muset hodně snažit a doufat, že mi zase uvěříš… a tys mi to nedovolil.
Když jsi mi dnes psal, bylo mi jasné vlastně vše, už když ses chtěl ptát.
Jaké je to být štětka? Opravdu nádherný pocit, uznej. Není nic lepšího, než vědět, že si kvůli tobě chce člověk, kterého miluješ, podřezat žíly. Za to se ve svém životě nejvíc stydím… ne za drogy, ne za krádeže a lži… ale za to, jak jsem ti ublížila…
Dalo se to tak nějak do pořádku a já věděla, že se budu muset hodně snažit a doufat, že mi zase uvěříš… a tys mi to nedovolil.
Když jsi mi dnes psal, bylo mi jasné vlastně vše, už když ses chtěl ptát.
Jaké je to být štětka? Opravdu nádherný pocit, uznej. Není nic lepšího, než vědět, že si kvůli tobě chce člověk, kterého miluješ, podřezat žíly. Za to se ve svém životě nejvíc stydím… ne za drogy, ne za krádeže a lži… ale za to, jak jsem ti ublížila…
Říkals to ty, teď to říkám já…
So close, no matter how far
Couldn't be much more from he heart
Forever trust to who we are
… And nothing else matters…
Couldn't be much more from he heart
Forever trust to who we are
… And nothing else matters…
Souhlasíš?
Brečím jako želva, fakt. A sedmičku taky nerada.
Držím vám palce.
Kdykoliv, kdekoliv, vždyť víš, Petruško.