close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Co jsem nedělal o Vánocích

7. ledna 2008 v 15:26 | Hate |  Slohy
Další slohovka pro milou paní češtinářku :) Téma znělo "Co jsem nedělal o Vánocích" a mělo z toho vylézt vypravování, tak můžete uznat sami, nakolik se to povedlo a nakolik ne.

***
Seděl v zatuchlé místnosti a bylo mu vedro. Za okny se hustě sypal sníh, v krbu hořel oheň, prostě ta pravá vánoční idylka. Otřel si zpocené čelo a zvedl další popsaný papír.
"Nazdar Santo, tendle rok se moc nepoved, tak si přeju jenom to fáro na ovládání, abys toho neměl moc. Tvůj Kevin."
Znovu rozmrzele přelétl očima těch pár slov a zavrtěl hlavou. Něco načmáral na konec dlouhého seznamu a z hromady naslepo vytáhl další list.
"Přeji pěkný den!" začal dopis a červený mužík uznale pokývl, "Mám velmi ráda klasickou hudbu,-" mužík se usmál a do druhého - kratšího - seznamu připsal jméno "tedy bych si přála všechna cédéčka, která seženeš. Zn.: Spěchá!" Mužíkovi úsměv zamrzl na rtech a rázně její jméno přeškrtl a napsal vedle. Nevděčníci! Vyvrhelové! Američani! Co po něm pořád chtějí? Asi jen ze zvyku zašátral v kopici i potřetí. Překvapením vyvalil oči, dopis letěl obloukem do koše. Další účet za elektriku... Takhle to dál nejde. Amerika je veliká a on malý. Potřeboval by dovolenou. Jenže ti zmetci jsou čím dál víc rozmazlení a troufalí, rok od roku posílají nemožnější přání o dražší a větší dárky. A on, chudinka, aby celý měsíc před Vánoci běhal, hledat, sháněl, kradl, balil, lepil a rozvážel… diskriminují ho, protože je červený. Ne, tohle musí skončit!!!
Zase seděl. Hleděl do ohně, hlavu nacpanou k prasknutí různými nápady (jeden byl hloupější než druhý) a upíjel horký čaj. Mohl bych zrušit Vá - ne, to rozhodně ne! Co kdyby…hmmm, to by nešlo. A přece jenom…ne, ne, to už vůbec ne. Tak co?! Jak to asi dělá ten starej tam v Evropě? Nikdy mi nepřipadal pracovně vytížený… takový malý, milý spokojený workoholik… Jako by ho ti lidé vůbec nezmáhali… ale co, Evropa je určitě malá a - Už to mám! To by v tom byl Svatý Petr, abych nezjistil, v čem spočívá jeho tajemství!
Vstal rychleji, než myslel, a polil se čajem. Jako by si toho ani nevšiml, utíkal dál a červené nožičky jen kmitaly, jak uháněl do kanceláře oznámit svému manažerovi, že si na pár dní bere neplacenou dovolenou. O pár minut později už na nádvoří jeho mrakodrapu burácely motory superrychlých elektrických saní (Speciální nabídka! Klimatizace zdarma! No nekupte to!). Naposled potřásl rukou generálnímu řediteli pro rozpočet a nasedl.
"Hyjé, sáňky moje!"
***
Sobi tiše uhánějí hustou tmou, vítr vyje a skučí, sněhové vločky bodají do tváří… Ale no tak, jsme přece v jednadvacátém století. Zář úsporných reflektorů osvětluje pruhy zničené země a hluk řvoucích motorů plaší zbylou zvěř, zatímco žoviální chlapík si pohodlně sedí v tapecírované sedačce a pobrukuje si melodii známého rockového hitu, v puse kvalitní doutník z Kuby. Vševědoucí. Milosrdný.
"Do prkna!" zařval onen blahořečený a doutník mu vypadl z úst. Sáně se s podivně nepatřičným zvukem naklonily na bok. Dotkly země. Poskočily. Poskočily podruhé. A tiše zůstaly stát na místě. Dveře odlétly do nedaleké závěje a ze vzniklého otvoru se vypotácela červená hora. Nakopla kus lakované oceli a pak chvíli skučela a poskakovala na jedné noze, nakonec se vysíleně posadila a jen tloukla pěstičkami do země, až od ní odletoval sníh na všechny strany. V takových chvílích je obvykle třeba začít přemýšlet, co dál. Asi právě proto mužík po pár hlubokých nadechnutích vyskočil na nohy a vydal se směrem, kterým tušil, že by mohlo po pár stovkách kilometrů šumět východní pobřeží.
A šel.
A šel.
A šel.
A šel…
Lezl…
Plazil se…
A o pět kilometrů dál zůstal naprosto vysílený ležet. Omdlel.
Neviděl tedy jak se zablesklo a neslyšel přibližující se hřmění, nemohl postřehnout, jak všechno začalo slabě zářit dobrotou a láskou. Neprobral se ani ve chvíli, kdy ho obklopily bíle oděné postavy a foukly mu do tváře jakýsi bílý prach. Pak zmizely a Santa prudce otevřel oči. Chvíli kašlal, smrkal a nadával, jelikož se mu nedařilo dostat se na nohy. Když se konečně hrdě rozhlížel z výše svého půldruhého metru a začínaly mu rozmrzat uši, říkal si, že doteď nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř. A hůř nejspíš právě nastalo. Vydal se kupředu, kam ho nohy nesly, rovnou za nosem. Kráčel, utíkal, pokulhával…
"@#&^%(^!!!!!!" zařval bolestí a chytil se za plnovous - tedy za to, co po něm zbylo, když se zachytil v ostnatém keři. "Ježíši! Slyšíš? Vidíš, co kvůli tobě dělám?!" spíš zafňukal než vykřikl. To je ono! Ano… Nemusím do Evropy, stačí tam nahoru…Ale jak? Nejspíš existuje jen jedna cesta…
Naposled si pohladil bradu a rozhlédl se okolo. Strom, strom, kámen, keř, mýtinka, všude spousta sněhu… Pokračoval tedy v cestě a čekal, až jej něco napadne. Napadlo. Medvěd. Velký, silný a huňatý. Dřív, než mu došlo, že se vlastně potřebuje dostat na nebe, po něm zbyla jenom rozdupaná zem a zmatené zvíře. Zběsile uháněl, nekoukal kam. A najednou padal. Letěl. Svištěl vzduchem. …a zastavil se. Začal stoupat. A tvrdě dopadl na zem. Na zem? Lze tvrdý ledový oblak nazvat zemí? Ne. Tak tedy dopadl na protivně tvrdý a studený oblak a dokonce mu to v tu chvíli nepřipadalo divné. Divné by mu totiž nepřipadalo nic. Opatrně se překulil, aby se dostal k okraji a mohl se podívat dolů. Z té výšky se mu zatočila hlava a raději se zase rychle otočil zpět… a uviděl nebeskou bránu.
Byla impozantní, ačkoliv poměrně malá a ze dřeva. Mříže ovíjely rudé růže a na vršku seděl slavík a cosi si vesele pozpěvoval. Uprostřed stál vytáhlý vousatý muž a kouřil cigaretu.
"Dobrý den," pozdravil Santa slušně, nevědíc, jak se má chovat ke svatému.
"Zdravím," zněla jednoduchá odpověď. "Co tu chceš?"
"Musím mluvit s Kristem."
Petr se rozesmál: "Ty? Děláš si legraci?"
"Ne."
"Je mi líto," vyfoukl kouř a mávl rukou. "Nemá na tebe čas." Oblak zmizel. Santa jen cítil, jak se propadá stále hloub a hloub…
***
Obtloustlý červený mužík seděl před krbem a pil horký čaj, klimbal. Bylo po Vánocích. Všechny hrubé a rozmazlené děti dostaly své vytoužené dárky a jeho teď čekaly tři čtvrtiny roku dlouhého vytouženého nicnedělání. Protože to jediné, čeho se mu tentokrát o svátcích klidu a pokoje nedostalo, byl právě onen klid a pokoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aimee Aimee | Web | 19. července 2017 v 17:34 | Reagovat

Ako sa dostať zdarma iPhone6S? Veľmi jednoduché! Detailov WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.