***
Když kázávalo Slunce
Na počátku věků
Ctihodných,
Věčná stáda
Na útěku
Zdupávala sníh,
Na počátku věků
Ctihodných,
Věčná stáda
Na útěku
Zdupávala sníh,
Byl zákon života
Jediným moudrým rádcem jasu
A spravedlnost smrti
Nehrála proti času,
A i když čas nezmohl nic
Se smrtí
Nebyl, kdo by se bál,
Že jej zlo pohltí.
Jediným moudrým rádcem jasu
A spravedlnost smrti
Nehrála proti času,
A i když čas nezmohl nic
Se smrtí
Nebyl, kdo by se bál,
Že jej zlo pohltí.
Však pak zjevila se bytost,
Z božských rukou
Stvořena,
A i ta smrt
Vyděsila se hluku
Prvního muže, Adama.
Z božských rukou
Stvořena,
A i ta smrt
Vyděsila se hluku
Prvního muže, Adama.
A zákon života
Zůstával nadále rádcem jasu,
Však smrt pozbyla spravedlnost
I svou zrádnou krutou krásu.
A pak, když se hodiny bytí
Vysmály smrtce s kosou do očí,
Pozvedlo Slunce nad lidskou pýchou
Tázavě pravé obočí.
Zůstával nadále rádcem jasu,
Však smrt pozbyla spravedlnost
I svou zrádnou krutou krásu.
A pak, když se hodiny bytí
Vysmály smrtce s kosou do očí,
Pozvedlo Slunce nad lidskou pýchou
Tázavě pravé obočí.
Nic by se tehdy nebývalo stalo,
Nebýt té druhé,
Kouzelné,
A nebýt jabka,
Zrady a krve,
Nebýt z lidské touhy plamene.
Nebýt té druhé,
Kouzelné,
A nebýt jabka,
Zrady a krve,
Nebýt z lidské touhy plamene.
A zákon života a smrti
Podrobil se času,
Jen božská moc teď vládla
Slunci, kráse, jasu,
A hříšné plémě
Homo Debilis
Bylo předurčeno k zkáze:
Draci, pouště, Charybdys…
Podrobil se času,
Jen božská moc teď vládla
Slunci, kráse, jasu,
A hříšné plémě
Homo Debilis
Bylo předurčeno k zkáze:
Draci, pouště, Charybdys…
Kdekdo by čekal, že ten plamen -
Plamen boží lásky -
Sám sebe upálí,
Však lidé si
Boha… a pak zbytek té jeho chásky,
Vroucně zamilovali.
Plamen boží lásky -
Sám sebe upálí,
Však lidé si
Boha… a pak zbytek té jeho chásky,
Vroucně zamilovali.
Co to je zákon života a smrti?
Co je to krása, láska, jas?
Víra vždy umně všecko zhatí,
Za svého boha zbraně tas!
Co je to krása, láska, jas?
Víra vždy umně všecko zhatí,
Za svého boha zbraně tas!
A Slunce zlaté z výšin
Čelo zamyšleně skrčilo,
Chvíli váhalo, zda zhasnout,
Nebo by pár facek stačilo…
Co šťastný konec?
Přežije úsměv, štěstí, lidstvo,
Němá pokora?
A nebo se najde někdo,
Kdo s nadšením svolá žactvo,
Když podupaná víra zavolá?
Přežije úsměv, štěstí, lidstvo,
Němá pokora?
A nebo se najde někdo,
Kdo s nadšením svolá žactvo,
Když podupaná víra zavolá?
Zákon života se stane
Nejlepším rádcem jasu,
Spravedlnost smrti
Zahraje proti času,
A ačkoli sám čas nezmůže nic
Se smrtí
Věrní zamřou bez obavy,
Že věčné zlo je pohltí…
Nejlepším rádcem jasu,
Spravedlnost smrti
Zahraje proti času,
A ačkoli sám čas nezmůže nic
Se smrtí
Věrní zamřou bez obavy,
Že věčné zlo je pohltí…
nic víc nic míň...doslova mě to pohltilo