close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čas radosti, veselosti, světu nastal nyní

24. prosince 2007 v 9:05 | Hate |  My diary
Varování: Neberte mne vážně, byla jsem zhypnotizována blikajícím vánočním řetězem, který mi pověsili nad postel.
Blik… blik blik… tma… blik… tma… blik blik

Co se tak svítí v Betlémě? Jaké to znamení?
V noci že andělé velebně na nebi zpívají?
Dítě se nám narodilo, krásné, čisté, spanilé.
Děkujme mu s radostí, že k nám přišel z výsosti,
Aby nás vykoupil.
Ach ano, představte si… spasitel se narodil. Před 2011 lety. Dnes, 24. prosince. Zdobíme stromky, vraždíme kapry a znásilňujeme poklidný svátky nechutně nazdobených obchoďáků. (Letos prý letí fialové stromečky… pche.) Jaký to má smysl, řekněte? Slavit, že se někdo narodil, vzápětí slavit, že chcípnul - a pak, že vlastně vůbec nechcípnul? Shlíží na nás odněkud shora a vy si říkáte, jakou pro nás vykonal oběť a jak se za nás obětoval a jak bychom ho měli ctít a oslavovat… Na té myšlence vlastně není nic špatného.
Ale copak jste někdy někoho chválili tím, že jste si navzájem kupovali co nejdražší zbytečné dárky a svátky klidu a pohody proměnili v nervovou vřavu?
Styďte se. Styďme se…
Den přeslavný, v němž Pán přišel!
Dnes má býti každý vesel!
Radujme se, veselme se
V tomto novém roce…
A buďme šťastní a buďme veselí, jen když chvíli přestaneme myslet na své problémy a budeme se těšit z blízkosti milovaných… ale ne, takhle už to přece dávno nefunguje.
Milovaní jsou daleko a rodina, se kterou slavím… ano, mám je ráda… ale co víc po mně můžete chtít? Snad každý by mohl namítnout, že mám neobyčejné štěstí, že mám úžasnou rodinu. Možná. Jsme bohatí - určitě víc, než bližší kruh rodiny, řekla bych, že i víc, než mí spolužáci a kamarádi… ale co z toho mám? Že dostanu, o co si řeknu? Ale jděte. Já? Prvorozená dcera? Patnáctiletá k tomu? Ta divná a nevydařená? Pravda je tam, že když něco chci, povětšinou si to musím sehnat sama… za své. I to je důvod, proč mívám tak vymeteno v peněžence.
Už vám na tom něco nesedí? Tohle nevpadá jako fungující rodina…
Erice je sedm. Dokud byla na houbách, všechno šlo bez problémů… vzpomínám si, jak mi maminka četla před spaním a táta se věčně usmíval. Bydleli jsme v bytě 3+1 a všichni říkali, jaká jsme šťastná malá rodina. Jenže pak přišla ona. Táta vzal vyšší pozici, aby vydělal na vlastní dům, jeho dcera (už tenkrát to nepatřilo mně…) si přeci zaslouží to nejlepší. V začátcích to bylo docela dobré, z práce se vracel tak v pět, v šest, a jen občas odjel na nějakou služební cestu. A všichni jsme žili a všichni jsme si říkali, že to bude dobré… Posunu se o sedm let dál. Sestra má všechno, nač jen pomyslí. Mazánek rodiny a princezna v bavlnce. Ale víte co? Je mi jí líto. To ona bude tím, kdo se o sebe nedokáže postarat, až bude muset… Otec je mnohem více pryč než doma. Když je jen v práci, vrací se tak v devět, deset, ale to je ten lepší případ. Většinou odjede kamsi do Turecka, Rumunska, Německa… pamatuji se, že když takhle jezdil dřív, pokaždé nám oběma něco přivezl. Erika se stále ještě těší na ten dárek a ne na něj. A já už se na něj netěším dlouho… když tu není, nastává klid. S těmihle mám trávit nádherné svátky?
A ti, které miluji, jsou tak daleko…
Vánoce jsou vlastně původně pohanským svátkem… tedy ne ony, ale slavilo se ve stejnou dobu. Návrat slunce, přelom zimy, den zimního slunovratu… přijde mi to mnohem smysluplnější, než nějaké děcko v jeslích. Příroda by se opravdu měla oslavovat a ne ničit kradením jedlí, borovic a smrků a hromadným vyvražďováním kaprů. To se mi líbí. Tohle já slavím.
Včera večer jsem už jen zmoženě ležela v posteli (zdobila jsem strom, jaká námaha) a snažila se myslet na hezké věci. Poněkud mi to kazil fakt, že se z dolní koupelny ozývaly dušené tupé rány. To jak se tatínek nemohl trefit do kapra a místo toho mlátil do stěn vany. Přála jsem mu to. Být po mém, kapry plave zpět v rybníce… už jsem říkala, že nesnesu rybí maso? (Zdůvodňuji to tím, že nejsem kanibal :)) Když se mi konečně podařilo usnout, zdálo se mi o obrovité roli balicího papíru, která se mě snaží zapíchnout.
No dnes už mě čeká jen snést nervy mé drahé rodiny, pomoct s večeří a těšit se, jakou blbost zase dostanu. Už se nemůžu dočkat…
Ale den 24. prosince není jen Štědrým dnem… je to den, který pro mě opravdu moc znamená, ačkoliv se to teď musí zdát divné :)
Vergiliusi… přeji ti - nám - všechno nejlepší. Ať je ten další půlrok stejně nádherný, jako byl tento… mám tě ráda.
PS: A přeji Vám všem nádherné svátky…
Hate
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | 3. ledna 2008 v 16:48 | Reagovat

Peti, ty to bereš moc jednostranně... Zkus vidět i tu lepší stránku, a když budeš chtít, ona se nějaká najde :) Jinak, krásný Vánoce, protože je, co slavit i kromě slunovratu... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.