close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Memoirs Of A Geisha

11. září 2007 v 19:09 | Hate |  Knihy

Paměti Gejši
Arthur Golden
>> Předpokládejme, že oba sedíme v tichém pokoji s výhledem do zahrady, popíjíme z mističek zelený čaj, hovoříme o minulosti a já řeknu: "V to odpoledne, když jsem se poznala s tím a tím… to bylo nejlepším, ale i nejhorším odpolednem mého života." Očekávám, že položíte misku s čajem a namítnete: "Tak jaké teda bylo? Nejlepší nebo nejhorší? Nemůže být přece takové i takové." Za normálních okolností bych se sobě samé vysmála a na souhlas přikývla. Jenže pravdou je, že odpoledne, když jsem poznala pana Tanaku Ičiroa, bylo opravdu nejlepším i nejhorším odpolednem v mém životě. Uchvátil mě, ještě i rybí pach jeho rukou mi přišel jako nejdražší parfém. Kdybych ho byla nepoznala, jistě bych se nestala gejšou. <<

Tahle poměrně obsáhlá a nejen literárně velmi zajímavá knížka mě uchvátila v poličce mojí sestřenice ;) Začala jsem ji číst jen a pouze proto, že jsem neměla co dělat, ale musím říct, že jsem hodně ráda, že jsem to udělala.
Příběh vypráví o mladé japonské dívence Čijo, žijící s vytíženým otcem, umírající matkou a ne zrovna starostlivou sestrou v "Připitém domě" ve vesničce Joroido na pobřeží moře. Když se zdravotní stav její matky začal prudce zhoršovat, vypadala budoucnost dvou mladých dívek doslova černě. Kdoví, co by se s Čijo stalo, kdyby nezasáhl onen již výše zmiňovaný pán a - řekněme - neprodal obě dívky do "otroctví" do jednoho z větších japonských měst, do Kjóta.
Zatímco její starší sestra skončila kdysi v nepříliš luxusním bordelu, Čijo se ujala okije Nitto pod vedením tyranské Babičky a prohnané Mámy - myslící jen na to, z koho kápne víc peněz.
A Čijo se tak dostává doprostřed zdrcujícího a zároveň pro venkovskou dívku nepopsatelně přitažlivého kolotoče učení, práce, čajů a tahanic se svými 'nadřízenými'.
Při poměrně poutavé četbě zároveň pochytíte spoustu zajímavých informací o Japonsku, Japoncích a Japonkách, čajích, životě průměrné gejši i asijských zvycích. Já sama ji moc doporučuji a myslím, že to samé by řekl kdokoli jiný, kdo si Paměti přečetl… jedním dechem, stejně jako já.
***
Obrázky jsou z filmu Geisha, který jsem sice neviděla, ale i tak bych neváhala ho doporučit ;)
A na závěr se omlouvám Alve, že jsem ji šlohla, to nebylo schválně, maminka mi ji prostě zabalila do tašky a já si toho všimla až doma, doufám, že to až tak moc nevadí ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 madbone.lady madbone.lady | Web | 12. září 2007 v 14:35 | Reagovat

Gejšu jsem četla a to i přesto, že mám v zásobě pár dost tragických zkušeností s historickými romány situovaných do starého Japonska. Každopádně mě mile překvapila - jinde autoři zahlcují čtenáře nepřebernou směskou tradic jen aby dokázali, že o tom něco vědí, ale tady je to vždy akorát a patřičně to zapadá do děje.

Film jsem neviděla, ale prý je nádherný, co se týče exteriérů a kostýmu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.