A ejhle.
Taky jste cítili tu ironii?
Já vím, jsem sobecká a vypadá to, jako bych vůbec nebyla vděčná za to, co jsem mohla zažít, ale já jsem ;) Ale myslíte si, že mi unikly vaše občasné rozladěné nebo utrápené pohledy, že jsem si nevšimla toho napětí, které nebylo až tak normální? Nechci někoho křivě obviňovat, ale tohle nebude křivé obvinění a nemusíte to brát jako kritiku, jedná se pouze o moje postřehy a představy, byť asi docela chorobné… Takže do toho, ať to mám za sebou rychle.

Vždycky jsem zastávala názor, že byť sebehorší věc někdo někomu udělal, pokud se spolu musí ještě vidět a nebo o sobě alespoň vědět, byla by potřebná omluva, aby z toho nevznikla doživotní vražedná nenávist a chuť toho druhého přiškrtit, když se na vás podívá.
Ehm, teda chuť škrtit většinou zůstane, jen už si pak dáváte lepší pozor na to, abyste to neudělali ;)
Vzájemný 'láskyplný vztah' jsem viděla jak Vergiliovi, tak na Nefer, když si jeden z nich náhodou nedával pozor… Vždyť jste lidi, už skoro dospělí (a nebo úplně), tak co to chování uraženého třeťáka??? Teď jsem mluvila hlavně o tobě, Nef…
Jsem nespravedlivá? Asi ano... Ale co vy ostatní? To se sakra nestydíte??? Dobrá, pozvěte si nás na sraz, někdo za šaška být musí. Uznávám, že jsme se moc nesnažili - ani já, ani on, ale není příjemné se cítit jako páté kolo u vozu. Přestože víme, jak na výše zmíněné události většina z vás reagovala a co jste o kom říkaly. Je zajímavé, jak rychle člověk dokáže změnit názor, že? A i kdyby to bylo jenom kvůli rozpakům a tomu, abyste Nefer neurazily, není to trošku moc? Hehe, připadám si trapně, že zrovna já z nejmladších tu poučuji… Možná by stačilo pár upřímných slov a nebo omluvný pohled a hned by se všechno dalo brát jinak, líp.

Tudíž… nabízí se jenom dvě nebo tři řešení, ani jedno se mi nelíbí, ale pochybuji, že se to dlouho udrží takhle, když jsem vás viděla a slyšela pár vašich v podstatě shodných názorů - teď i dřív.
Řešení… je to divné slovo. Ale to první je asi nejhorší - že to pomalu ale jistě spěje k tomu, že KUF sice bude pořádat společné srazy, ale vzniknou dvě nebo tři skupinky, které si těch ostatních vůbec nebudou všímat a dělat si svoje věci… na co tu potom my ostatní jsme?
To druhé… neříkám, že by to nebylo řešení, ale ani trochu se mi nezamlouvá… že bychom už nepřijeli. Teda… já, Vergil a možná Madboní, i když to nemůžu říct, nemám na to právo… Asi by to pro vás moc velká ztráta nebyla, ale tuším, jak by to mohlo podkopat nás.
A třetí… že se konečně něco stane a určití lidé si uvědomí, jak je jejich chování blbé a pokusí se s tím něco udělat, protože to já nemůžu a ani bych nechtěla.
Já to samozřejmě objektivně neposoudím, protože vás pořádně neznám, ale chvílemi mám pocit, že ani vy se navzájem moc neznáte…
Tak jak to skončí???

Střípky.. jo, to jsi vystihla. Sama říkáš, že jsi asi nespravedlivá, já říkám, že jsi určitě nespravedlivá a že já budu ještě horší. "Když se mezi bandu holek připlete kluk, nikdy to nemůže skončit dobře." řekla jedna osoba. No fajn, řekla to moje máma a já s ní naprosto souhlasim. Ať už bylo moje chování jakékoliv, nikdy se mi nestalo, že bych ho nemohla nějakým způsobem vysvětlit, jestli to ostatní uznali, to už je věc druhá. Určitě jsem udělala dost věcí špatně, ale to všechno nemění vůbec nic na tom, že problémy začaly ve chvíli, kdy se objevil on. Nemám miliony netových známých, vlastně jen KUF, tebe, Madbonku a Leňuš. A co se během posledního půl roku nestalo? Všichni zmiňovaní kromě Leňuš jsou ohromní kamarádi s člověkem, kterým já opovrhuju. Většinou protože já jsem ho s nimi seznámila. A co si budeme namlouvat, nakonec jste všechny víceméně na jeho straně, ať už to říkáte nahlas nebo ne. Což může znamenat to, že jsem velmi špatná kamarádka a člověk, který si nezaslouží náklonnost ostatních (což je dost dobře možné) anebo protože tady funguje spravedlnost. Já jsem totiž dospěla k závěru, že je velmi spravedlivé, že všechny držíte při něm a ne při mě. Přestože mi na KUFu dřív šíleně záleželo (teď už je to horší, uznávám), nebyl to středobod mého vesmíru. Mám kamarády tady v Praze a v klidu si s nimi vystačím. Kdyby mi teď někdo sebral net, asi mě to naštve, ale nezničí mi to sociální vztahy. Přátelství a vztahy přicházejí a odcházejí a já mám zato, že se s tím dokážu vyrovnat. Oproti tomu on (pokud tedy můžu stavět na několik měsíců starých informacích, které jsem si nejednou vyslechla) nemá vpodstatě žádné přátele tam, kde bydlí. Imidž chudáčka, kterému nikdo nerozumí na holky docela platí, že. Takže když já přijdu o pár netových kamarádek, nesesypu se z toho, zatímco on nejspíš ano. Z téhle veskrze urážlivé a subjektivní úvahy vyplývá čtvrté řešení, na které jsi, Hate, určitě myslela, jen jsi měla natolik slušnosti, abys to nenapsala, a sice že na srazy nebudu jezdit já. K tomu rozhodnutí jsem dospěla víceméně už ve chvíli, kdy jsme s Elen vylezly z autobusu a jediný, kdo se obtěžoval zvednout zadek z pangejtu a přivítat nás, byla Romy. Není to to, co to bývalo a já nemám potřebu dál kazit náladu, nebo co za strašlivosti jsem to tam vlastně prováděla. A jestli si za to můžu sama.. tak rozhodně výčitkami svědomí netrpím.
Hate, omlouvám se ti, že jsem to psala k tobě, ale tak nějak jsem měla dojem, že někdy a někde to stejně budu muset říct a tenhle článek je podle mě docela vhodné místo.