K tomuhle ´dílku´ se nedá dodat nic, snad kromě toho, že jediné, čím jsem se mohla opít, byl želatináč k obědu...
***
***
Když jen tak opile ležíš
A když už hostitel nedá ti pít
Oči se klíží
Hlava se točí
Vidíš, jak anděl ti pod nohy slít
A když už hostitel nedá ti pít
Oči se klíží
Hlava se točí
Vidíš, jak anděl ti pod nohy slít
Divně se motá
Pod vousy sípe
Nějaká
Podivná zaklínadla
V nose se hnípe
Říkáš si:
"Chlape, ty bys už neměl pít!"
Když náhle
Znenadání
Ta divná existence znova ruší tvůj klid
Vypadá až příliš reálně
Hraje ti na city
V ožralé hospůdce na předměstí
Žvatlá cosi o spasení
Pitomec vyblitý
Kdesi z okna ozývá se zpěv tvých bližních
Tak bezstarostně neznalých
Nebeských poslů
S křídly umáčenými od sektu
Pohledem mučedníka
Oči se ti klíží
"Víš, brácho, žena čeká,"
Odcházíš z pajzlu
Cos však netušil
Že cosi bílého ti za hřbetem heká
Ten svatý vagabund
Nic proti Bohovi
Nedá se přesvědčit, že jej nepotřebuješ
Ožrala nevinný
Na cestě z hospody
Sípe, škytá, hlas se mu láme
Přesto však nadšeně vykládá
O světcích, zázracích
O plném půllitru
Do rytmu rukama rozkládá
Ačkoli nebe prý
Má být čisté, jemné
S tímhletím tupcem
Snad ani
Pekla nadvláda nehne
Ploužíš se zkroušeně
Nevědíc, zda máš svou rodinu raději
Začít předstírat
Než přiznat se ke lži
mladému pánu nadobro sebrat naději
Zabít ho
Či zabít sebe
Toť těžká otázka
Když na konci všech cest
Tě čeká prolezlé nebe
Tu záblesk, škyt
A jakási zářící postava
Zahání stíny
Ulice plné odpadků
Apokalypsa nastává?
Prý, žes zhřešil
Otče imaginární rodiny
S hlavou plnou prasáren
Opilým výrazem hodným hrdého bezdomovce
Tak sčítej svého žití hodiny
Před očima tvoje hříchy promítaj
Bez kouska citu
Slitování
Z kalných očí tečou slzy
Co tví milovaní?
Anděl za zády se ti tlemí
Ústa prolezlá škrknami
Plácá se po břiše
Z naděje, že zlo bude potlačeno
Úchýlí se snad k vraždě?
Malý chlapík
V bílém
Bílou dýku zvedá
A bílou rukou
Přikládá ji k černému hrdlu
Zavíráš oči
S obrazem všech tvých nevěstek
Ručky zaťaté v pěsti
Odpustky se již neprodávají
Na zem kape olej tvých zrezlých součástek
Krev
Otvíráš oka
Nad sebou vida tvář hospodského
Ptáš se:
"To už jsem v nebi?"
Očekávaje ne tak úplně něco takového.
Chlap poulí oči
Sebere tvou poloplnou sklenici
Se slovy, že víc opilý už stejně nebudeš
Ať prý nevydýcháváš vzduch
V jeho světnici
Úlevně - vždyť to byl jen
Opilcův hloupý sen -
Opouštíš začmouzené prostory
Doufajíc, že noční můra už se nebude opakovat
Zapomínáš s vidinou teplé postele
Když tu téměř šlápneš
Na křídlo padlého anděla...
Pod vousy sípe
Nějaká
Podivná zaklínadla
V nose se hnípe
Říkáš si:
"Chlape, ty bys už neměl pít!"
Když náhle
Znenadání
Ta divná existence znova ruší tvůj klid
Vypadá až příliš reálně
Hraje ti na city
V ožralé hospůdce na předměstí
Žvatlá cosi o spasení
Pitomec vyblitý
Kdesi z okna ozývá se zpěv tvých bližních
Tak bezstarostně neznalých
Nebeských poslů
S křídly umáčenými od sektu
Pohledem mučedníka
Oči se ti klíží
"Víš, brácho, žena čeká,"
Odcházíš z pajzlu
Cos však netušil
Že cosi bílého ti za hřbetem heká
Ten svatý vagabund
Nic proti Bohovi
Nedá se přesvědčit, že jej nepotřebuješ
Ožrala nevinný
Na cestě z hospody
Sípe, škytá, hlas se mu láme
Přesto však nadšeně vykládá
O světcích, zázracích
O plném půllitru
Do rytmu rukama rozkládá
Ačkoli nebe prý
Má být čisté, jemné
S tímhletím tupcem
Snad ani
Pekla nadvláda nehne
Ploužíš se zkroušeně
Nevědíc, zda máš svou rodinu raději
Začít předstírat
Než přiznat se ke lži
mladému pánu nadobro sebrat naději
Zabít ho
Či zabít sebe
Toť těžká otázka
Když na konci všech cest
Tě čeká prolezlé nebe
Tu záblesk, škyt
A jakási zářící postava
Zahání stíny
Ulice plné odpadků
Apokalypsa nastává?
Prý, žes zhřešil
Otče imaginární rodiny
S hlavou plnou prasáren
Opilým výrazem hodným hrdého bezdomovce
Tak sčítej svého žití hodiny
Před očima tvoje hříchy promítaj
Bez kouska citu
Slitování
Z kalných očí tečou slzy
Co tví milovaní?
Anděl za zády se ti tlemí
Ústa prolezlá škrknami
Plácá se po břiše
Z naděje, že zlo bude potlačeno
Úchýlí se snad k vraždě?
Malý chlapík
V bílém
Bílou dýku zvedá
A bílou rukou
Přikládá ji k černému hrdlu
Zavíráš oči
S obrazem všech tvých nevěstek
Ručky zaťaté v pěsti
Odpustky se již neprodávají
Na zem kape olej tvých zrezlých součástek
Krev
Otvíráš oka
Nad sebou vida tvář hospodského
Ptáš se:
"To už jsem v nebi?"
Očekávaje ne tak úplně něco takového.
Chlap poulí oči
Sebere tvou poloplnou sklenici
Se slovy, že víc opilý už stejně nebudeš
Ať prý nevydýcháváš vzduch
V jeho světnici
Úlevně - vždyť to byl jen
Opilcův hloupý sen -
Opouštíš začmouzené prostory
Doufajíc, že noční můra už se nebude opakovat
Zapomínáš s vidinou teplé postele
Když tu téměř šlápneš
Na křídlo padlého anděla...

necitala som to ale ten obrazok casto vystihuje moju naladu a rozpolozenie... fakt super...