Nazdar x) Jo, já vím, že už jsem dlouho nic smysluplného nepřidala... a ani nic takového nečekejte, jo?
Tak tohle je moje slohovka, téma vidéte nahoře. Ani trochu se nepovedla, mohla jsem ji napsat mnohem líp... no, na tom už nic nezměním :)
Vlastně jsem to mohla přidat už mnohem dřív, jenom jsem se za to (tak trošku) styděla...
Tak tohle je moje slohovka, téma vidéte nahoře. Ani trochu se nepovedla, mohla jsem ji napsat mnohem líp... no, na tom už nic nezměním :)
Vlastně jsem to mohla přidat už mnohem dřív, jenom jsem se za to (tak trošku) styděla...

***
- Rodičovské sny
- Maxipes Fík
- Nezadržitelný řvoucí dav
- Cizí ulice
- Představy
- Očekávatelný překvapivý závěr.
Ach, ty jazyky… Kolikrát už jsem z úst rodičů slyšela: "Uč se, uč se, ať se domluvíš s cizinci, ať můžeš do zahraničí, to my…" ále, vždyť to znáte. Rodičovstvo neumí být originální. Dokola omílají pořád to samé, své sny plni očekávání přenášejí na nás (ha, chtěla bych vidět maminu, jak posedává v lavici a nervózně si opakuje anglická slovíčka) a chtějí po nás, chudinkách, nemožné. Prosím vás, na co bychom se to teď měli učit? My a sami do ciziny? No tak… teď?
Takže staré přísloví: "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem," neplatí? Ale samozřejmě, že ano! Koneckonců, vždyť to ví i Maxipes Fík - a ten je přitom z kreslené pohádky. A Fík ví vždycky všechno. Vemte si například takovou školní chodbu, všechen ten řev a rozmazané masy barev valící se všemi směry - nejčastěji však právě k vám. Toto přísloví ji plně vystihuje. Okolo sebe téměř neustále slyšíte výkřiky: "Au!"
"Idiote, kam šlapeš?"
"Hééééj!"
Nebo "Hmpf…"
No řekněte, nepřipomíná to občas obzvláště originální cizí řeč? Já myslím, že nejen připomíná. Lidé už takoví prostě jsou, každý hlasem a 'mozkem' obdařený jedinec má vrozenou schopnost vymyslet nekonečný nemožně možný počet sprostých slov a nadávek. A potom, když se pár takových hlasitých stvoření zcukne dohromady, vznikne s největší pravděpodobností nezadržitelný řvoucí dav. Proto se snažte, učte, vymýšlejte jich co nejvíc, vždyť to je to, co člověka dělá člověkem…
Tak, ale teď vážně - co když se opravdu jednou octnete někde mimo váš přirozený jazykový rozsah? Představte si - ze školní chodby se během sekundy přenesete doprostřed jakési neznámé ulice, okolo shon, ryk, lidé na sebe pokřikují, na vás pokřikují… Co by vám asi mohl chtít ten pán v modré košili, co z něj právě vylezl naprosto nicneříkající příval podivných slabik, který ze všeho nejvíc připomíná prostě jen 'bla bla bla…?' Pak je trošku těžší zjistit, co po takovém barbarovi, jakým právě máte možnost být, potřebují.
Dnešní lidé nemají trpělivost, samozřejmě, že vám onu 'krátkou větičku' nebudou opakovat jednou, dvakrát, třikrát, prostě než konečně něčemu porozumíte, a nebo (vážně jste si to mysleli?) psát, abyste se zbavili nesmyslné jazykové bariéry. Tedy, ne, že by to nebyla lákavá představa… ty nereálné vždycky nejvíc fascinují. Ale zpět k oné ulici. Jé, kdybyste uměli tak skvěle francouzsky jako támhleta paní se širokým kloboukem, to by se to povídalo, to by se to žilo! Jen kdyby učení nebylo tak těžké/nákladné/zdlouhavé/namáhavé/nemožné… Takže prostě nic neumíte, co si nalhávat.
A tak, stejně jako každý druhý, dojdete nakonec k překvapivému závěru, že raději zůstanete u krásně českých ('vlastnoručně' vymyšlených) nadávek.
Takže staré přísloví: "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem," neplatí? Ale samozřejmě, že ano! Koneckonců, vždyť to ví i Maxipes Fík - a ten je přitom z kreslené pohádky. A Fík ví vždycky všechno. Vemte si například takovou školní chodbu, všechen ten řev a rozmazané masy barev valící se všemi směry - nejčastěji však právě k vám. Toto přísloví ji plně vystihuje. Okolo sebe téměř neustále slyšíte výkřiky: "Au!"
"Idiote, kam šlapeš?"
"Hééééj!"
Nebo "Hmpf…"
No řekněte, nepřipomíná to občas obzvláště originální cizí řeč? Já myslím, že nejen připomíná. Lidé už takoví prostě jsou, každý hlasem a 'mozkem' obdařený jedinec má vrozenou schopnost vymyslet nekonečný nemožně možný počet sprostých slov a nadávek. A potom, když se pár takových hlasitých stvoření zcukne dohromady, vznikne s největší pravděpodobností nezadržitelný řvoucí dav. Proto se snažte, učte, vymýšlejte jich co nejvíc, vždyť to je to, co člověka dělá člověkem…
Tak, ale teď vážně - co když se opravdu jednou octnete někde mimo váš přirozený jazykový rozsah? Představte si - ze školní chodby se během sekundy přenesete doprostřed jakési neznámé ulice, okolo shon, ryk, lidé na sebe pokřikují, na vás pokřikují… Co by vám asi mohl chtít ten pán v modré košili, co z něj právě vylezl naprosto nicneříkající příval podivných slabik, který ze všeho nejvíc připomíná prostě jen 'bla bla bla…?' Pak je trošku těžší zjistit, co po takovém barbarovi, jakým právě máte možnost být, potřebují.
Dnešní lidé nemají trpělivost, samozřejmě, že vám onu 'krátkou větičku' nebudou opakovat jednou, dvakrát, třikrát, prostě než konečně něčemu porozumíte, a nebo (vážně jste si to mysleli?) psát, abyste se zbavili nesmyslné jazykové bariéry. Tedy, ne, že by to nebyla lákavá představa… ty nereálné vždycky nejvíc fascinují. Ale zpět k oné ulici. Jé, kdybyste uměli tak skvěle francouzsky jako támhleta paní se širokým kloboukem, to by se to povídalo, to by se to žilo! Jen kdyby učení nebylo tak těžké/nákladné/zdlouhavé/namáhavé/nemožné… Takže prostě nic neumíte, co si nalhávat.
A tak, stejně jako každý druhý, dojdete nakonec k překvapivému závěru, že raději zůstanete u krásně českých ('vlastnoručně' vymyšlených) nadávek.
Děkujuuuuu moc jsi mi pomohla,tuto slohovku jsem nemohla nikde najit,tak se nezlob,že jsem si ji "půjčila" a použila ve škole...uvidíme jak to dopadne:o) ale děkuju moc...