close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Novorozeně

29. května 2007 v 20:20 | Hate |  Jednorázovky
Řekněte mi někdo, čím jsem si to zasloužila...? No, radši nic.
Mám tady novou jednorázku, jenom jsem docela dlouho váhala, jestli jí zveřejnit. No... vlastně, proč ne? Upozorňuju, že to absolutně není můj styl a že vůbec netuším, jak se mi podařilo napsat zrovna něco takového x)
A s autorem písničky - možná bych ho měla nenávidět. Možná... ale ne. Já ho obdivuji. Ne za to, co prý někomu udělal, ale za to, jak se se vším dokázal vyrovnat a ještě psát takové texty.
PS: Já vím, že ta písnička vůbec nebyla myšlená tak, jak jsem to napsala. Co už.


***
Novorozeně

nic neví o jméně
A nezná důvody
Prostě se jen tak narodí

Z temného pokoje se nejistě linuly tlumené výkřiky jakési láskyplně - tedy snad - propletené dvojice. Slastné funění prolínaly bolestné ženské steny.
A pak je naživu
V nekonečném údivu
Nahý uzlík z postele
Neví, že cejch má na čele…
"Takhle ty si přestavuješ vděk ke svému muži? Dřu se, aby ty sis žila jako v bavlnce - a pak mě v noci ani nedokážeš patřičně odměnit??!!"
Sklopila hlavu.
Dej mi sílu…
"Jen si mlč, jen se kaj! Však já si najdu výkonnější náhradu!" Vstal z postele.
Tázavě k němu zvedla oči… a nepatrně přikývla. Té noci už ho neviděla, zase zůstala sama. Cítila však, že zanedlouho se všechno změní…
Hvězdu nebo kříž
To se tak rychle nedozvíš
Jako kůzle na seně
Spí novorozeně
Dlouhých devět měsíců - a život jde dál. Musí? Donutili ho snad? Ne - to jenom ji donutili. Ona musí žít, pro ně, pro svoje bříško.
A pak se život rozběhne
Jako když kráva polehne
Z máminy loktuše
Je vidět srpek Venuše
- planety naděje
že když dneska špatně je
tak třeba zítra nebude
zastav svá kola, osude!
"Bude to syn. A bude po tátovi."
Smířeně zvedla talíř ze stolu.
"A rozhodně nesmí věřit v ty tvoje hovadiny! Běda ti, jestli před ním jenom cekneš…!"
Zraněně semkla víčka pevně k sobě a radši mu dolila pivo. Přelila.
"Nemysli si, že s tebou někdy bude mít slitování," vlepil jí políček, "ne tak, jako já!"
I tak bych tě milovala, maličké…
Se slzami v očích našla utěrku a setřela to, co vylila. Nenápadně pohladila svoje stále zvětšující se bříško a smutně se pousmála.
Osud se ale nedívá
Supí jak lokomotiva
Špalírem fáborů
Směrem nahoru…
"Uhněte! No tak, zmizte, můj syn…!" rozčiloval se. Lidé zděšeně uskakovali a žena, kterou za sebou nešetrně táhl, vzlykala bolestí i ponížením.
Ještě chvilinku vydrž, zlato…
Nesnesitelně to bolelo. Před očima se jí dělaly mžitky, kráčela dlouhou chodbou bez konce, tma… záblesk… tma… řezavé bílé světlo, nedostává se dechu…
A pak jí někdo vložil do náruče jejího prvorozeného.
A pak před branou
Dlouhé fronty nastanou
Doleva - doprava…?
K tomu muzika vyhrává.
"Paní, máme pro vás špatnou zprávu…"
Písně veselé
A černí andělé
Nám svítí na čelo
Tak fidlej, kapelo!
"Ty couro! Ty poběhlice! Kdo to byl, tak kdo? Můj syn by se přece nemohl narodit ochrnutý, můj ne! Copak ti ten tvůj zasranej bůh nezakazuje podvádět svého ztrhaného muže, co?!"
Nenech ho ublížit mému synovi, prosím…
"Štětko, tak mluv! Zabiju ho…"
A hraj nám do tance
Jenom ať vlajou monstrance
Nepoznačení
Budou spaseni.
Otočil se k postýlce. Vztekle zavrčel a pevně uchopil chlapcovy nepatrné ručky.
"Nech ho!" vykřikla panicky, až se sama zalekla svého hlasu. S opovržením mu jeho potomka vytrhla z rukou.
Odpusť…
Muž zrudl. "Budeš litovat!" procedil mezi zuby a obrátil se k východu, patřičně za sebou třískl dveřmi.
Vyděšeně tiskla kloučka v náručí. Láskyplně si prohlížela ten modrooký uzlík veškerých citů, pohladila ho po holé hlavině. Setřela si zatoulanou slzu a pousmála se.
Nikdy tě nedám, drobečku…
(Hudba: Jaromír Nohavica, Novorozeně)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Schwarz Schwarz | 29. května 2007 v 21:32 | Reagovat

Sláva :-* už jsem myslela, že to necháš jen tak...:-*

2 Lea Lea | Web | 30. května 2007 v 13:59 | Reagovat

je to krasne aj ked to neni vraj tvoj styl. a pesnicka sa k tomu hodi :)

3 Lovable Lovable | Web | 30. května 2007 v 21:08 | Reagovat

Moc pěkný "kap kap" kapá slza za sebou chjo to není norlmální, moc pkené

4 Hate Hate | E-mail | Web | 30. května 2007 v 22:03 | Reagovat

děkují :)

5 Ellda Ellda | Web | 31. května 2007 v 7:16 | Reagovat

Pekňoučký :)

6 Lenne Fujimura Lenne Fujimura | Web | 20. listopadu 2007 v 23:37 | Reagovat

Tak... musím komentovat, i kdyby se mnou odmítala spolupracovat klávesnice. Přiznám se, ani jednou jsem nečetla text písně a zřejmě bych to měla napravit, ale jediné, na co jsem se soustředila (a chtěla soustředit), byla tvá slova.

Říkáš, že to není tvůj styl. Dobrá. To nic nemění na tom, že je to silné, naléhavé a svírající. Doufám, že to nevyzní nějak špatně vůči předchozím komentářům, ale vzhledem k příběhu nedokáži říci, že to bylo pěkné. Bylo to působivé. Je to působivé a je to kvalitní. Má to ducha, temnějšího tématem, ale velmi hlasitě hovořícího. Hate, zatraceně, ty, že si nezasloužíš to, abych tě povyšovala nad sebe? Vždyť máš v sobě víc talentu a schopností ho přenést na papír, potažmo do počítače, než já kdy mít budu.

7 Hate Hate | Web | 21. listopadu 2007 v 20:09 | Reagovat

Co na to říct... slova se mi zadrhly v hrdle (a nechtějí se přenést na klávesnici) a já natuším... prostě děkuji, nic víc ani míň...

8 Hate Hate | Web | 21. listopadu 2007 v 20:13 | Reagovat

Já nevím, co říct... slova mi uvízla v hdle a už vůbec se nechtějí teleportovat do klávesnice.

Tak prostě... děkuji. Nic víc, nic míň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.