close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Alexandr Veliký

21. dubna 2007 v 21:00 | Hate |  Referáty
Další referát na děják x) Podlejzat, podlejzat, podlejzat...

***
Alexandr Veliký, který se narodil roku 356 př. n. l. a zemřel roku 323 př. n. l. a byl známý také jako Alexandr Makedonský nebo Alexandr III, byl králem Makedonie. Důkazem toho, že to byl velmi dobrý král, je mimo jiné to, že během úspěšných tažení do Persie a na území indického subkontinentu neskutečně rozšířil hranice své říše, kterou zdědil po svém otci. Díky tomu se stal zřejmě největším a nejskvělejším vojevůdcem všech dob. S jeho vládou je rovněž spojen začátek nové éry v dějinách lidstva, helénismu.
Alexandrovo mládí
Alexandr se narodil 20. července 356 v Pelle, hlavním městě Makedonie. Jeho otcem byl Filip II., jeho matkou Olympias, epeirská princezna a někdejší kněžka. Jak Filip, tak Olympias, měli na Alexandra velký vliv. Filip vzdělával svého syna v politických a vojenských záležitostech. Olympias milovala Alexandra víc než sebe a udržovala ho k sobě pevně připoutaného. Zřejmě pod jejím vlivem se stal hluboce nábožensky založený, což v jeho pozdějším životě zanechalo četné stopy.
Svoji výjimečnost prokazoval Alexandr již od mládí. Prý již jako chlapec zkrotil svého koně Bukefala, který ho pak doprovázel až do Indie, ačkoliv to nikdo z dospělých mužů, kteří to zkoušeli před ním, nedokázal. Alexandr si prý všiml, co tomu bylo příčinou: zvíře se děsilo vlastního stínu. Na to mu prý Filip řekl: "Běž, můj synu, najdi sobě vlastní království, které tě bude hodno. Makedonie je pro tebe příliš malá."
Ve věku třinácti let byl svým otcem poslán do Miezy, kde byl společně se svými vrstevníky vzděláván pod dohledem Aristotela. Aristoteles probudil v Alexandrovi všeobecný zájem o okolní svět, zeměpis a přírodní vědy. Díky němu se Alexandr seznámil s Homérovými díly. Illiadu údajně považoval za svou učebnici a s Achilleem, hrdinou slavného eposu, se dokonce ztotožňoval. Přestože jejich vzájemný vztah časem ochladl, udržoval s Aristotelem Alexandr kontakt až do konce svého života.
Po skončení vzdělávání uplatňoval Alexandr své poznatky v praktickém vládnutí, Filip mu svěřil vládní záležitosti během své nepřítomnosti. Alexandr si, jak jinak, vedl velmi dobře.
V bitvě u Chairóneie v roce 338 př. n. l. předal Filip Alexandrovi, kterému tehdy bylo sotva osmnáct let, velení nad jízdou, nejmocnější silou makedonského vojska. Také zde Alexandr výborně prokázal své schopnosti a především odvahu. Řečtí historikové se shodují v názoru, že to byl Alexandr a ne Filip, kdo získal vítězství v této bitvě.
Avšak brzy na to došlo mezi otcem a synem k rozporům. Filip se totiž oženil s Kleopatrou, neteří generála Attala, která byla urozenou Makedonkou. Polygamie byla v makedonském královském rodě obvyklá. Pro Alexandra tak existovalo reálné nebezpečí, že Filip bude mít dalšího syna a ten, protože by byl pravým Makedoncem, by se později mohl stát Filipovým dědicem a nástupcem. Během svatební hostiny se Alexandr a Attalos střetli v konfliktu, ve kterém se na Attalovu stranu nakonec postavil i Filip. Alexandr následně odešel do exilu, ze kterého se ale už po půl roce vrátil. Když byl Filip v létě následujícího roku (336 př. n. l.) během svatby své dcery v Aigách zavražděn velitelem své tělesné stráže Pausaniem, mnozí Makedonci podezírali právě Alexandra. Ale podezřelých bylo mnohem víc. Samotný Pausaniás mohl mít k vraždě také důvod, pohnutky nechat Filipa zavraždit měli také jeho nepřátelé v zahraničí - Řekové - a především perský velkokrál Dareios III. Možná dokonce samotná makedonská šlechta. Z čího podnětu se tak nakonec stalo je dodnes nejasné.
Převzetí moci
Takže v roce 336 př. n. l. nastoupil dvacetiletý Alexandr na trůn po svém otci. Za to, že proti němu nevznikl žádný za zmínku stojící odpor, zřejmě vděčil pár šlechticům, kteří se zasloužili o to, aby jej poddaní uznali za právoplatného krále. On sám již v prvních dnech své vlády nechal popravit každého, kdo se odvážil připustit, že měl co do činění s vraždou svého otce. Poté se obrátil proti svému úhlavnímu nepříteli - Attalovi, který mezitím uprchl. Ten nakonec rukou jeho přítele zemřel.
Zatímco Alexandr bojoval proti barbarům na dalekém severu, Řekové se usnesli, že nastal čas, setřást makedonské jho. Do jejich čela se postavil řečník Démosthénes, který Řeky přesvědčil, že Alexandr v Ilýrii padl a v Makedonii nastalo bezvládí. Jako první povstali obyvatelé Théb a vyhnali ze svého města makedonskou posádku. Alexandr na tuto vzpouru zareagoval okamžitě a velmi rychle se i se svým vojskem přesunul z Ilýrie k Thébám. Jeho falanga dobyla město, které nechal za trest celé srovnat se zemí - s výjimkou chrámů a domu básníka Pindara. 6 000 obyvatel dal usmrtit a ostatních 30 000 prodat do otroctví. Město Théby přestalo existovat a znovu vybudováno mělo být teprve o dvacet let později. Nikdy už se však nepozvedlo ke svému dřívějšímu významu.
Alexandr následně organizoval spousty tažení, jejichž cílem bylo získávat nová a nová území - a většina z nich skončila úspěšně. Alexandrův sen o splynutí národů, stejně jako jeho rozsáhlé plány tažení na západ, se však už nikdy neuskutečnily, neboť ho v Babylóně v roce 323 př. n. l. zastihla smrt.
Příčiny jeho skonu jsou nejasné a existuje mnoho různých názorů. Podle některých zemřel na západonilskou horečku. Nelze vyloučit ani tyfus nebo recidivu malárie, kterou prodělal v mládí, a koneckonců, mohl být i otráven. Každopádně po svém návratu z Indie Alexandr holdoval až přespříliš pití, což mu společně se zraněními utrženými ve válkách přivodilo celkovou slabost organismu. Po další z mnoha pitek onemocněl horečkou a 10. června zemřel.
Říká se, že když Alexandra na smrtelné posteli obklopili jeho generálové, aby zjistili komu zanechává svou říši, měl prý pronést: "Nejsilnějšímu z vás". Poté vyjevil svou předtuchu ne příliš příznivé budoucnosti, což se zanedlouho také potvrdilo - vypuknutím válek mezi jeho nástupci.
Tři měsíce po Alexandrově smrti se narodil Alexandr IV., jediný Alexandrův legitimní syn a oprávněný dědic jeho veleříše, který však byl ještě v útlém věku zavražděn.
Tak skončil život jednoho z nejslavnějších vládců, válečníků a hrdinů své doby. Život skončil, ale učíme se o něm dodnes…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.