close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6: Zoufalý návrat do minulosti

22. dubna 2007 v 21:11 | Hate
Dobře. Nádech - výdech. Oki, jsem připravena na velmi pomalé a bolestivé umírání...
Že nevíte, co jsem přidala? Fakt ne? Vy jste slepí...
Dobře, nebudu svojí nemožnost dál rozebírat, přečtěte si, jak někdy v lednu skončil poslední díl a... Užijte si to ;)
Pro všechny, kdo se aktivně dožadovali pokračování x)

***
Už je to alespoň půl hodiny, co jsem za sebou zabouchla ony inkriminované dveře. Půl hodiny, co jsem zmateně odpochodovala do kuchyně, na ex vypila asi tři skleničky ledové vody a nechápavě se zhroutila na sedačku. A půl hodiny, co před očima pořád vidím jeho prosebný obličej.
"Vždyť jsem ho ani neviděla, sakra!" zařvala jsem zoufale a praštila hlavou o stůl.
Nepomohlo.
"Ani nevím, co mi chtěl…" Nakonec jsem přeci jen donutila stávkující končetiny fungovat, vrávoravě vstát a zase se vrátit do pokojíku. I on jako by se mi za mojí tupost vysmíval.
"Katy, ty jsi trdlo…" No co? Musím na sebe zanadávat alespoň sama, když tu nikdo jiný není, ne? Nechala jsem klesnout bolavou hlavu na polštář a jala se hledět do stropu. Ach, jak ironické…
****
Párty byla v plném proudu. Všichni přítomní pili, tancovali na cosi neidentifikovatelného nebo inteligentně konverzovali s oslavenci. Jenom já stála znuděně opřená o stěnu s velkým nápisem 'Alles gut!'a pozorovala Toma s Billem, jak se na všechny zářivě usmívají a šťastně přijímají různorodé dárky. Hryzlo mě svědomí - já nic nepřinesla.
Otráveně jsem vydechla a po schodech se vyškrábala až ke kuchyni. Dostala jsem neskutečnou žízeň a ze řvoucí hudby mě už bolela hlava.
Zrovna jsem se chystala vytáhnout z lednice něco, v čem by mohlo být procento alkoholu dostatečně vysoké alespoň pro dobrou náladu, když jsem za sebou uslyšela tak nechutně povědomý hlas: "Co ty tu tak sama?"
Flašku, kterou jsem už hrdě třímala v ruce, jsem leknutím skoro pustila na zem. No, udržela jsem jí - a tak jenom polovina lepkavého obsahu (kterej debil jí nezavřel???) skončila na mém novém tričku.
Tom se škodolibě ušklíbl. "Nemehlo…" pochválil mé nešikovné já a pozorně sledoval, jak žlutá látka začíná pomalu prosvítat.
Ha, perverzák… chytla jsem flašku pevněji a chtěla ho obejít.
"Hej, s tím tam přece nemůžeš!" zarazil mě a ukázal na krajkovanou podprsenku nevybíravě zářící pod mokrým kusem hadru. "S tím něco udělám," nabídl velkoryse, zamrkal a v očích mu nebezpečně zablýskalo.
Ztuhla jsem. "Co…?"
Neodpověděl, místo toho se ke mně nebezpečně nahnul a přičichl mi k dekoltu.
"Hej!" neudržela jsem se a skoro mu vrazila facku.
Tom odtáhl hlavinu dál a zakřenil se: "Slivovice?"
"Aha," rozesmála jsem se a natáhla pro papírové utěrky na lince. "Jo." Tom mi jich pár elegantně vyrval z rukou a jako první začal odstraňovat přebytek alkoholu na mém oblečení. Pomalu ale jistě se dostával níž a níž…
"Prase!" vyjela jsem a odtáhla se dál. Vsadím se, že po mém vražedném pohledu se už ke mně nepřiblíží.
Hmmm, tak ne.
"Jááááá?" optal se ublíženě a potměšile sladoval, jak sama zápasím s ulepeným výstřihem.
Nešlo to… Po chvíli jsem to se slovy: "A není to jedno?" vzdala a chystala se vznešeně odkráčet. Sáhla jsem po klice a -
"Počkej!" ozvalo se mi za zády. Co mi ještě chce? On? Otřásla jsem se neblahým tušením. Já nechci… tohle nedopadne dobře. "Počkej…" zopakoval ještě jednou, tišeji. Zamrazilo mě. "Kath…" vydechl a popošel ke mně ještě blíž. No, pořád jsme od sebe stáli alespoň dva metry, dva metry vzájemné nenávisti i něčeho, čemu by se při troše štěstí možná dalo říkat náklonnost.
"Tome…?" zeptala jsem se nechápavě a v duchu překotně přemýšlela, jestli jsem si ráno myla zuby.
Dredař se pousmál a tu malou vzdálenost dvěma kroky překonal. Z ruky natažené v obranném gestu mi ukradl flašku alkoholu, odložil ji neznámo kam a celým tělem mi zatarasil únikovou cestu. "Neutečeš mi?" zašeptal přiopile a ruku, kterou mi předtím jaksi opomněl pustit, pohladil.
Upřeně jsem se mu zadívala do očí. Teď nebo nikdy… "Tobě ne," kníkla jsem a rychle stočila pohled někam směrem dolů. Ne! Pomoc! TAM jsem se nechtěla podívat! Nejradši bych si nafackovala. Rudá až za ušima jsem se mu zase radši podívala do obličeje. Ten pobavený škleb se nedal přehlédnout.
"Líbí se…?" zeptal se a celkově budil dojem, že k záchvatu smíchu nemá velmi daleko.
Á, bože, proč? To je teda otázka… Jak mu má asi odpovědět? No? Jak???
"Já to věděl," zahlásil dřív, než jsem stihle vymyslet nějakou patřičně stírací odpověď. Au. Au au. Odhodlaně jsem mu znovu koukla do očí. "Cos věděl?" zarazila jsem ho ledovým hlasem. Lidi, jak se mi takovej chlípník může líbit, jak???
"No…" začal poněkud nejistě a rozpačitě se poškrábal v rozkroku. Fuj.
"No…?" pokračovala jsem, když jsem s potěšením zjistila, že mám konečně navrch. Otevřela jsem pusu, abych mohla dodat ještě nějakou hezky kousavou poznámku, nadechla se…
Co to?
Ááááááááááááááááá!
Že to není pravda, že ne? Že mě to pako právě nepřimáčklo ke stěně a nezaplnilo svým jazykem MOU dutinu ústní? Řekněte mi to, prosím!!!
"Tome…" vydechla jsem přesně naproti svému hlubokému (a rozumnému) přesvědčení a víc se k němu přimáčkla.
"Stačí?" žblebtl udýchaně, když jsme se od sebe odtrhli.
Usmála jsem se. "Jo," zazubila jsem se a vyčkávavě se na něj zadívala. Tak řekne to? Já první nebudu!
"Pojďme," vypadlo z něj nakonec přesně to, co jsem slyšet nechtěla. Idiot! Ale i tak jsem se nechala chytit za ruku, do druhé jsem znovu uzmula svojí flašku a vykutáleli jsme se ze dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cvrcinka Cvrcinka | 23. dubna 2007 v 20:18 | Reagovat

skvělé..:))

2 Schwarz Schwarz | 26. dubna 2007 v 11:21 | Reagovat

Tak, já nevím, co říct. Tvoje hlavní hrdinka mi patřčině leze do zelí, ale to mi neva xD Je to úžasný, akorát se teď nedám do kupy xD Jo a zlatí, na kompu budu až v obotu, ju? :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.