Tak, na světě je druhý díl, třetí je momentálně ve stádiu vývoje ;) Enjoy it - a pozor na bránici (*ona nic*)
***
"Héj, máš všechno?" zařval druhý konec autobusu. Co to plácám, zařvalo jeho osazenstvo, přesněji řečeno klučičí osazenstvo…
Cvrcinka se zmateně otočila. "Co jako?"
"No… nenechala tu něco?"
"Já???" Když uviděla v jejich rukách časopisy, které si předtím celá třída tak nadšeně popůjčovala, konečně jí to došlo. V duchu otitulovala spolužáky opačného pohlaví pár velmi 'lichotivými' slovíčky a za rádoby vtipných poznámek si je vzala v poněkud podivném stavu zpět. Když už se je chystala překontrolovat, zepředu se začaly ozývat zvuky, jako by někdo funěl do mikrofonu - a všichni strnuli.
"Ták, děcka, vystupovat, jsme na místě," zavelel nakonec řidič a všichni si oddechli, že nenásledoval delší proslov. "Ale pomalu!" zařval ještě, než se celý šťastný, že už ta příšerná kvarta odchází, zhroutil na sedačku a začal si kapesníkem sušit orosené čelo. Chudák, ještě netušil, jaká překvapení ho po důkladné prohlídce jeho opečovávaného dopravního prostředku čekají.
Cvrcinka vyjekla. "Zabiju… já je zabiju…" zavrčela a Bravíčka strčila Hate do rukou. Ta se podívala nejdřív na ni, potom na časopisy - a následně vybuchla smíchy. Veškeré podobizny Téháček byly pryč. Vytrhané, vystříhané, prostě zmizely…
Ani se moc nedivila, když vzápětí uslyšela řidičův zoufalý nářek. Úplně stačilo, když ve změti plačtivých nadávek rozpoznala slova 'spratci' a 'lepidlo'…
Automaticky zrychlila, aby byla od autobusu a jeho šíleného řidiče co nejdál. V následujících chvílích ji dohnala Cvrcinka - s pomyslně krvavýma rukama - a obě se zařadily po boku Verči se Zdendou. Cvrcinka ještě stále drtila mezi zuby všechny kletby, na které si v tu chvíli byla schopná vzpomenout - a málo jich rozhodně nebylo.
"Klid, klid, v pohodě…" snažila se ji Hate uklidnit, aby se na kamarádčiných rukách nakonec neobjevila i její krev. Marně. Nakonec to vzdala, vždyť ji to časem zase přejde…
A opravdu, za chvíli se už modroočka usmívala, jako by jí nikdo nic neprovedl, a rozzářeným pohledem si měřila čtyři sympaticky šedivé komíny přímo před jejich čumáky. Třída se nadšeně vydala směrem ke vchodu.
"Děti, počkejte!"
Nadšený pohled se změnil v otrávený. "Jé, doufám, že nás nehodlá kontrolovat na každým kroku," neodpustila si Cvrcinka kousavou poznámku. Vrhla na Hate zoufalý pohled, ale vzápětí se usmála. Na Hate se prostě nedalo mračit (A/N: Jo, to by ses divila…).
Zato ona Hate byla poněkud zmatená. Vždyť fyzikářka byla vždycky v pohodě! Byla, opravdu! A její domněnka se vzápětí potvrdila, protože profesorka odtáhla od ucha mobilní telefon a přikázala: "Jdeme zadem."
"Proč?" zajímala se překvapeně Verča.
Zdenička se potměšile ušklíbla. "Bojí se, že byste jim tam něco rozflákaly?"
Verunka na ni vrhla rozzuřený pohled - a tak její sestřenice zase radši zmlkla. "Jak to?" zopakovala svou otázku.
Merunková vyjukaně pokrčila rameny. "Nevím, zeptám se," naznačila mlčky a znovu si přiložila telefon k uchu.
Chcípák se zamračil. "Jako by nás to zajímalo…"
"Tebe možná ne - ale - zajímá tebe vůbec něco?!" Ajaj, Cvrcinka se začínala vztekat. Nesnášela jeho 'vtipné' hlášky. Obrátila se na zbylou trojici dívek a zářivě se usmála. "Tak jdeme, ne? Tady z těch turbín moc neuvidíme…"
Verča nadšeně kývla a jako první se vydala za šťastnou fyzikářkou. Ostatní ji už ne tak nadšeně následovali.
Zdenča doběhla Verunku s Merunkovou. "Tak co, proč nemůžem jako normální lidi předem?"
"Asi proto, že nejsme normální lidi?" nadhodila spontánně Verča.
Fyzikářka se na ně pobaveně podívala. "No, hlavně je tam prý nějaký zádrhel. Nechtějí to upřesnit, jako bych… no nic. Prostě máme jít zadem," zatvářila se uraženě.
Hate, která až dosud spokojeně pochodovala po kamarádčině boku, se zarazila. "Lidi, neslyšíte nic? Vůbec nic?" zeptala se s našpicovanýma ušima.
"Tebe," přiznal Martin.
"Ale tak jsem to nemyslela!"
Učitelka začala panikařit. "Někdo se ztratil? Že teď tak řve. No, děcka, kdo tady není? Ten má teda ječák…"
"Ale.. my jsme všichni…" protáhla udiveně Verunka a radši ještě jednou přepočítala svou milovanou třídu. "Jo, všichni."
"Hele, víš, co mi to připomíná?" zašeptala Hate Cvrcince do ucha.
Cvrcinka se ušklíbla. "Že by to, co mně?"
"Ale to je blbost."
"Jo, jenže uznej - bylo by to zajímavý…"
"To jo, no, ale… To jaksi není možný… Byla by to moc velká shoda náhod - a ještě k tomu v náš prospěch."
"Nezapomínej, zázraky se dějou!" rozesmála se Cvrcinka. "Ale musel by to být fakt zázrak. Vždyť víš, ne…?" Na chvíli obě zmlkly. Jak se celá třída blížila ke vchodu, křik byl stále silnější a hlasitější. Slova se ještě rozeznat nedala, ale i tak to byl zvuk dostatečně nepříjemný. Holky se po sobě pobaveně podívaly.
"Že by přece jenom…? Jé, počkej jak se budou tvářit Verča se Zdeňkou. To bude šok!"
"A co teprv Chcípák!" hroutila se Hate smíchy.
"Jééééé…" vzdychly obě teatrálně a vesele na sebe mrkly.
"Biiiiiiiiiiil!!!" ozval se najednou táhlý výkřik někde za jejich zády a jakási černovlasá vyhublá holka vylítla rychlostí blesku přímo k Čermymu, který vyděšeně couval.
"Áááá, sorry, tak ne!" vyhrkla, neztrácela čas ani omluvným pohledem, otočila se na deseticentimetrovém podpatku a připojila se zpět k dalším - podobně zmalovaným - dívčinám.
Čermy se otřásl. "No to snad…" vykoktal a opatrně slezl ze zrezivělého okapu zpět na zem. "Co to BYLO???"
Hate se Cvrcinkou na něj soucitně pohlédly. "A je to tu…" stočily pohled na V&Z s vypoulenýma očima.
Written by Hate + Cvrcinka
Asi ze mě za chvilku taky bude chcípáček xD *chcíp-smíchy xD*