close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smrt přišla o půlnoci

16. prosince 2006 v 18:51 | Hate |  Referáty
Projektík na zemák, přiznám se, drtivá většina je sprostě ukradená z Koktejlu... ale nebyl čas... x)

***
Smrt přišla o půlnoci

- Aneb pohádka o rozdělení Indie
Indie dřív bývala jedinou zemí, kde spolu žilo pestré společenství lidí různých náboženství - muslimů, sikhů, hinduistů... Sice se spolu nějak zvlášť nemilovali, ale vycházeli spolu. Nebo spíš spolu museli vycházet, pod nadvládou Britů jim nic jiného nezbývalo.
Na konci 2. světové války však bylo jasné, že Britové budou muset Indii nadobro opustit. Dokazovala to i kampaň "Opusťte Indii", založená v srpnu 1942. Vůdce Muslimské ligy Muhamad Alí Džináh prosazoval založení samostatného islámského státu. Dal mu jméno "Země čistých" - Pákistán.
Násilí mezi "komunitami" se začínalo stupňovat. Nakonec museli Britové v září 1947 "ustoupit" a na mapě vznikl nový samostatný stát, Pákistán. Najednou se okolo deseti milionů lidí ocitlo na špatné straně hranice. Pět milionů hinduistů a sikhů prchalo do Indie, zatímco druhých pět milionů muslimů se snažilo rychle přesunout do "přátelského" Pákistánu. Lidé byli hromadně vyvražďováni svými ex-sousedy, na hranice přijížděly z opačných stran vlaky plné zohyzděných mrtvol...
A začal masakr... V knize "O půlnoci přijde svoboda" píšou autoři (Dominiqe Lapierre a Larry Collins): "Severní Indie zešílela. Na šest týdnů se ponořila do krvavé lázně nepředstavitelného rozsahu. Jako v nejčernějších hodinách lidstva zmocnilo se vražedné šílenství miliónů lidí. Ani jedna vesnice, ani jedna rodina nebyla ušetřena. Během tohoto krátkého nestvůrného zabíjení zahynulo tolik Indů, jako Francouzů ve druhé světové válce..."
Neví se celkový počet mrtvých. Výpočty odhadují něco mezi dvěma sty tisíci až dvěma miliony zavražděných. A výsledek? Ne světě nejsou jediné dvě země, které by se nenáviděly tak, jako Indie a Pákistán...
- A jak to tu vypadá dnes?
"Získat vízum je mimořádně složité, přes jediný hraniční přejezd (Wagah-Attari)skoro nikdo nejezdí, i obchodní styky jsou minimální. Když na přechod čas od času přijede náklaďák, zastaví před hranicí. Pákistánští nosiči si rozeberou pytle s nákladem a jako mravenci je přenosí doprostřed několik desítek metrů široké země nikoho. Tam si je hodí na záda indičtí nosiči a přeloží je na opodál stojící indický tirák.
V březnu 1999, jedenapadesát let od největších střetů, vyjel přes hranici poprvé autobus, doprovázený policejním džípem s houkačkou. "Autobus přátelství" (Dillí - Láhaur) je nyní považován za barometr vzájemných vztahů."(Geografický magazín Koktejl)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.