close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Studánka

12. listopadu 2006 v 16:39 | Hate |  Slohy
Mno... vy, co to čtete, jste určitě četli i mojí slohovku na téma "Každý se někdy bojí". Já sama si myslím, že je docela povedená. Jenže osud mi - jako ostatně každou chvíli - nepřál a třídní mi to vrátila, že prý je moc dlouhá. No, a co teď? Tak jsem dnes odhodlaně schytila tužku a papír a dala jsem se do psaní. A vzniklo tohle.

***
"Kap...kap..." slyšíš? To zpívá voda. To kape pramen, vyvěrající ze země. To buší moje nesmrtelné srdce, hezky pravidelně: "Kap, kap, kap..." Že nevíš, kdo jsem? Nevadí. Není tak těžké uhodnout, vždyť jsem tu odnepaměti a ještě dlouho budu. Století střídá století, z léta je zima a ze zimy zas léto, za rozkvetlými stromy vychází rudé slunce a na zmrzlou vodní hladinu hledí studený měsíc. Tak míjí dny, měsíce, roky, tak spravedlivě plyne můj čas...
Toto pozdní odpoledne bylo něčím jiné. Slunce svítilo, ptáci zpívali a vítr ohýbal stromy stejně jako jindy, ale ve vzduchu bylo cítit cosi podivného. Byl to smutek. Od vesnice sem doléhal nešťastný zvuk zvonů, sem tam se ozvalo zařehtání koní, ale jinak panovalo mrazivé ticho. Zašustil keř. Bystrá laň přestala pít a zpozorněla, zvedla hlavu a rychlými skoky zmizela v zeleném podrostu; ptáci polekaně vzlétli ze stromů. Po cestičce se blížil člověk.
Ani trochu se nepodobal ostatním nudným vesničanům, kteří vždy uspěchaně projdou, nevšímavě chvátají k nedaleké kapličce. On kráčel pomalu a nejistě. Nebylo mu vidět do tváře, ale sama jeho postava vyzařovala nakažlivý klid a duševní rovnováhu. Nekoukal po okolí, neprohlížel si statné modříny ani hojné polní kvítí, dokonce se ani nekochal vznešeným výhledem shůry z jediného vršku v kraji. Byl by viděl celé okolí, ale on si toho nevšímal. Nemohl. Byl slepý. Náhle se zastavil a zaposlouchal. Do citlivých uší zabloudil melancholický šum vody a stařec se pousmál. Opatrně se vydal za mým líbezným zvukem, jemně, krok za krokem, našlapoval na zelený mech, až se dostal k mému okraji.
Konečně jsem spatřila jeho tvář. Byl zvláštní, velice zvláštní. Rysy měl strhané, vlas už dávno ztratil svou původní barvu, ale, ač slepý, blýskaly se v jeho pronikavě modrých očích nepatrné jiskřičky štěstí. Když tápavě natahoval ruce, aby do nich mohl nabrat chladivou vodu, zachvěl se. Pak je ponořil pod hladinu, z dlaní udělal mističku a hltavě se napil. Ach, kéž bych mu tak mohla pomoci, ještě jsem neviděla člověka, který by to potřeboval více, než on! Jenže pak se stalo něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Stařec, oplachujíc si unavenou tvář, se zarazil. Překvapeně zamrkal a opatrně si promnul oči. A rozhlédl se po okolí. On vidí! Zmocnil se mne nesmírně blažený pocit.
Od té doby sem onen pán chodil pravidelně, den co den čistil mou vodu od napadaného listí a špíny a vždy chvilku poseděl na kameni a vzpomínal. Brzy se rozkřiklo, že můj pramen je léčivý. Začaly ke mně proudit davy dychtivých lidí, toužících po pevném zdraví, či dokonce po nesmrtelnosti. A já jsem nadšeně léčila, byla jsem ráda, že dělám dobré skutky. Jenže čím dál více jsem si začala uvědomovat, že ne všichni lidé si mou velkorysou pomoc zaslouží. Pomalu začalo příchozích ubývat, vždyť kdo by stál o "obyčejnou" studánku.
A dnes? Dnes zbyla po dřívější slávě jen smutná vzpomínka a hrdá louže kalné vody. Jen slunce stále vychází a zapadá a přesně určuje náš čas, ať už veselý nebo proteskněný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co myslíte, jaký to je?

Je úžasná 64.3% (9)
Povedla se ;) 21.4% (3)
Mno... ujde... 0% (0)
Hrůza! 14.3% (2)

Komentáře

1 Jessie Jessie | 14. listopadu 2006 v 15:06 | Reagovat

Teda jestli nedostaneš jedničku, tak vás učí duševně narušená osoba.

2 Hate Hate | Web | 14. listopadu 2006 v 17:04 | Reagovat

Uvidím zítra ;) Nebo spíš napíšu zítra, uvidím za dva týdny :D

3 Hate Hate | Web | 22. listopadu 2006 v 11:28 | Reagovat

Taaag... stal se zázrak!!! Mám dvojku!!! Jsem absolutně happy!

4 schwarz schwarz | 8. ledna 2007 v 14:06 | Reagovat

Cože? Dvojku? Do jakýho blázince to chodíš?! Je to suprová slohovka, začínám nenávidět tvojí učitělku :D

Mně se ještě nikdy nestalo, že bych ze slohovky dostala dvojku. Však já si to vynahradím na FAMU :D nebo na žurnalistice. To už vyjde nastejno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.