close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2: To už dnes?

25. října 2006 v 18:10 | Hate
Věnuju Verče, která se už dnes aktivně dožadovala dalšího dílu, a taky Milanovi, za to, že je tak neskutečnej debil...

***
"Dneska přijedou!" vypískla Helen hned, jak vešla do třídy.
"A jéje."
"Proč?"
"Nech mě vymyslet přijatelnou výmluvu, pak možná začnu komunikovat," zaxichtila jsem se a znovu začetla do článku o Evanescenci.
"Nebuď tak namyšlená!"
Jsem namyšlená? Já nevím. Možná...
Je mi šestnáct třetím rokem děsím svojí přítomností místní Magdeburgské gymnázium. Proč třetím? Přestěhovali jsme se z rakouska, z Vídně. Jsem celkem přizpůsobivá a jazyk se mi nezměnil, takže nebyly problémy. Vlastně... nějaký jo. Okamžitě mě všechny holky začaly nenávidět, přitahovala jsem pozornost až příliš mnoha kluků na to, aby mě mohly akceptovat. A ty, co se se mnou přece jen rozhodly bavit, to dělají jen kvůli vzhledu a oblíbenosti u opačného pohlaví. A to mě mrzí. A to mě opravdu moc mrzí.
Jinak jsem ale poměrně normální hnědovlasá holka. Poslouchám trošku tvrdší hudbu, nemám potřebu se s někým extrémně kamarádit a nenávidím, když se někdo přetvařuje, takže vlastně nenávidím Helen, Taru a Tokio Hotel. Ale to je vedlejší. Ještě jedna věc mi vadí. A to to, že mě považují za sobeckou, namyšlenou a rozmazlenou jen proto, že jsem se hned zezačátku odmítla přidat k početné populaci místních vlivných slepic. Ale co, život jde dál, ne?
"Tak, třído, postavte se," houkla na nás třídní hned ode dveří a těsně za ní se mezi futry objevila hubená klučičí silueta. Ale ne! Moje nejhorší noční můry se splnily! Aspoň, že tu nemá bráchu, to už bych se asi musela zahrabat. Na tu potřeštěnou noc vzpomínáme s nechutí oba...
"Stejně nechápu, proč Tom musí do áčka," postěžoval si pseudozpěvák a rozhlídl se po třídě. Na okamžik se zasekl kousek od mého pravého ucha, opravdu nemám ponětí, co na něm bylo tak moc zajímavého, a pak pokračoval hnědýma kukadlama dál. Některé lidi fakt nikdy nepochopím a ani se o to už hodně dlouho nepokouším.
"Koukej na ně!" Šťouchl mě do žeber Jony a ukázal do hloučku, ze kterého zářivě svítila blonďatá hlava. Všechny holky nepokrytě zíraly na nově příchozího a zamilovanýma pohledama ho vysvlíkaly i z toho posledního kousku oblečení, div jim nekapaly sliny na - asi jako všude jinde - počmáraný desky lavic. To přece nejde jen tak přejít...
"Hej, Taro!" Zašeptala jsem tak, aby to slyšela určitě celá třída, včetně našeho Billa. Já vím, jsem mrcha. A vlastně... tím líp pro mě. "Bacha, aby sis nerozmazala líčení! Sliny jsou zákeřný!" Upozornila jsem jí "taktně" na její chování a měla co dělat, abych se nezačla smát jejímu nechápavému výrazu. Chudák kluk. Nejen, že na něj všechny zírají jako na svatej obrázek, ale navíc je jediné volné místo právě vedle Tary - i já si naštěstí přezíravě sedla znovu k Jonasovi. Hele, hošánek pobledl, asi už si to uvědomil. A Tara, jak tak sleduju její dychtivej pohled, taky. Tohle, kamaráde, nepřežiješ!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | 31. října 2006 v 14:13 | Reagovat

Moc hezký. Tak honem další díly...

2 Hate Hate | E-mail | 31. října 2006 v 17:39 | Reagovat

Snažím se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.