close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dopis

2. října 2006 v 16:57 | Hate |  Jednorázovky
Tahle povídka už je zveřejněná na blogu Romy... jen, aby jste mě neobviňovali z krádeže... :)

***
Tichým luxusním pokojem se rozléhalo jen škrábání pera o papír.
Karin.
Píšu, protože vím, že musím. Prosím, poslouchej mě. Vím, že můžeš.
Poprvé jsem Tě viděl na Vašem koncertě. Zpívalas úžasně. Publikum Tě sledovalo bez dechu. Dojala jsi je, Karin. Tenkrát jsi pro mě ale byla jen loutka, která pěkně recituje cizí text. Brzy jsem zapomněl, že existuješ, Karin.
Když jsem Tě uviděl podruhé, vyrazila jsi mi dech. Sedělas na kameni u jezera a něco jsi psala na bílý list. Už tenkrát jsem to v hloubi duše cítil, Karin. Moc jsem chtěl vědět, co tam píšeš. Občas jsi zvedla hlavu od písmen a pohlédla na kalnou vodu. Odrážela mou duši. Nedokázal jsem za Tebou jít, Karin.
Po čase jsi se začala objevovat v médiích. Bylas slavná, Karin. Každým dnem jsem si to uvědomoval víc a víc. Už jsem věděl, že jsi to Ty, kdo píše ty nádherné hluboké texty. Věděl jsem, že Ty jediná vidíš to, co ostatní nemůžou. Také jsem to chtěl vidět. S Tebou… Až tenkrát jsem si to uvědomil. Miluji Tě, Karin.
Nesmírně je zdrtilo, cos udělala. "Proč jsi odešla, proč jsi zmizela?" ptali se. Neodpovídej, vím. Každý by to udělal. Chápal jsem to, Karin.
Hledal jsem Tě. Věděl jsem, kde Tě najdu, přesto jsem se bál tam jít. Mé city ale byly silnější. Našel jsem Tě, Karin.
Zpočátku jsi mi nevěřila. Ale přesvědčil jsem Tě, otevřela ses mi. To s Tebou jsem poprvé uviděl krásu všedních věcí, Ty jsi mě naučila vážit si života. Byly to krásné dny. Tvůj smích zněl tak upřímně… Musel jsem se smát s Tebou. Byl jsem Tebe plný, věděl jsem to jistě. Miluji Tě. Z celého srdce, Karin.
Není to tak dlouho, co jsi se přestala smát, přestala si vážit života, přestala psát. Nechtěl jsem to tak, Karin. Neřeklas nikomu proč. Ani mně ne, Karin? Tenkrát jsem Ti nosil rudé růže. Chtěl jsem, abys věděla, jak Tě miluji, Karin.
Teď už vím, proč jsi to udělala. Vlastně jsem to věděl, už když jsem Tě tam našel. V bílé ruce jsi svírala mou růži a na stole ležel list od lékaře a popsaný papír. Nechtěla jsi, abych se trápil, když budeš pomalu umírat. Napsalas mi to, Karin.
Od té doby, co jsi zemřela, se změnilo hodně věcí, Karin. Zůstalo jediné. Vím to jistě. Miluji Tě, Karin!
Bill
Mladý muž odložil pero a vstal od stolu. Zaklepal na dveře svého bratra a společně vyšli ze dveří. Na koncertě však myslel na jediné.
Ano, už brzy se zase setkáte, Karin…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jessie Jessie | 27. října 2006 v 17:22 | Reagovat

Tohle ja fakt moc povedený :o) Sice krátké, ale zato fakt pěkné :)

2 Mája Mája | E-mail | Web | 9. ledna 2008 v 16:54 | Reagovat

Nádherné,opravdu moc....nevím co víc říct,stejně to bude málo ať plácnu cokoliv a proto můžu říct snad jen,...Úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.