close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1: 'Dobrá' zpráva

22. října 2006 v 16:34 | Hate
Tady je první kapitola :-)

***
"Hej! Počkej! Kathrinko..." Bože! Za co mě trestáš? Už zas. Zas mě otravují ty dvě… Prostě je nechápu. První zmalovaná umělá bloncka - Tara - a ta druhá, podle ní hoperka, Helen. Ale moc se jí nedaří vyvolat patřičnej dojem.
"No tak! Kath!" Proč? Proč já? Musejí dolízat zrovna za mnou? Nejsem ani barbie, ani Bill Kaulitz, tak proč? Jo, oblíbená i docela jsem… jenže tohle už je práce pro dostatečně schopnýho psychiatra.
"Katy!"
"Co je?" Bod pro mě, otrávenej hlas jsem zvládla na jedničku.
"Už jsi to slyšela?"
"Ne."
"Cože?"
"NE!" Krávo… mám ti to snad hláskovat?
"Tys to vážně neslyšela?" Ujistila se Helen naposled. Trošku pomalejší vedení… ale to už je jasný dlouho.
"Co bych měla slyšet?"
"Přijedou… oni přijedou…oni tady budou…" podařilo se konečně otevřít pusu nezvykle zamlklé Taře. To neměla dělat. Okamžitě zrudla, zfialověla, pobledla a podezřele rychle zmizela na nejbližší školní toaletu, odkud se po chvíli začaly ozývat ne zrovna chutné dávivé zvuky.
"Kdo přijede?" zeptala jsem se už s krapet větším zájmem a pokoušela se nerozchechtat při pohledu na peroxidku, vracející se z WC s už trošku lepší barvou v obličeji.
"Tak kdo přijede?" Ani jedna se nemá k odpovědi. "No tak!"
Tokio Hotel," vydechla Tara, zvrátila oči a bezvládně se sesunula k zemi. A mě už se smích udržet nepodařilo.
"Hahaha... to kvůli těm... che... ten... drsnej rocker... chi chi... rádoby hip hoper... a ty... chachááááá... dvě nijaký opice... hehehe... Co sakra blbnete??!!!"
Helen se urazila. No co... "Taky ti nemusím říkat nic!"
"OK, taky dobrej nápad. Čau, snaž se si necvrknout a nezapomeň se podívat, jestli tady kámošce nezapadl jazyk!"
Její vystrašenej výraz jenom posílil můj i tak enormní záchvat smíchu. Obrátila jsem se a do uší pustila na plný pecky Rammsteiny. No co, něco poslouchat musím :). "Ich brauche Geld für Gasolin..." Jo, ten bych taky potřebovala. Jestli přijedou, pak určitě přijede i on... Když jsem se naposled otočila, uviděla jsem už jen Helen klečet vedle bloncky a podrobně zkoumat její jistě libě vonící dutinu ústní. (Ne tak, vy perverzáci!!!)...
****
Jenže dalším informacím about Tokio Hotel jsem se nevyhla, naopak, za chvíli o jejich nástupu k nám mluvila celá škola. Nebo spíš dívčí osazenstvo školy, kluci se jen znechuceně šklebili a sem tam prohodili trefnou poznámku, se kterou jsem já většinou bezvýhradně souhlasila (alespoň někdo má v tomhle ústavu rozum).
Ve čtvrtek, poslední hodinu, přišel do třídy ředitel. Á, to je slušná událost. Chemikářka, která až do teď zapáleně vykládala cosi o ethanu, se vymrštila zpoza stolu a rychle si upravila účes. Popravdě - moc jí to nepomohlo, zrzavá byla pořád (nic proti zrzkám, tohle byl extrém). Zrudla, protože jsme se nějak neměli k "zvednutí našich línejch prdelí", už jsem myslela, že vybouchne, když "svůdným" hlasem prohlásila: "Dobrý den, pane - ehm- řediteli. Potřebujete něco?" Head ale bez rozpaků (kde by je asi sebral) přišel až na stupínek a z prázdné (kupodivu) první lavice si ukradl židli. Posadil se.
"Omluvte je, jsou jen překvapení a..."
"Nevychovaní, nevycválaní a nedospělí puberťáci? Jo, to jsou."
"Tak tohle bude nadlouho," šeptla jsem mému sousedovi Jonasovi. No, nejspíš to slyšela celá třída, soudě podle pobavených pohledů.
Ale chlapík překvapil ještě jednou. Rozesmál se. "Bude," zašklebil se a začal povídat. "Bla bla bla bla bla..." Po pěti vteřinách už jsem ho přestala vnímat, to prostě nešlo. Takže jsem pochytila jenom konec, který zato vyzněl velmi zajímavě: "Takže si myslím, že našim novým žákům se tu bude líbit," zakončil říďa dramaticky a poupravil si kravatu.
"NOVÝM ŽÁKŮM? COŽE?" Vyjekla jsem a zděšeně na něj vypleštila hnědozelený očiska. Čekala jsem výklad o slušném chování, ale ani tentokrát se nekonal.
"Slečinka se ozvala? Kathrin, už je to tak, budeš mít ve třídě konkurenci, a to ne ledajakou!"
"Nejsem žádná slečinka, PANE! Já tu ty dva (nebo vlastně možná čtyři) tupce nechci!" Oznámím veřejně svoje mínění, ale nejradši bych se momentálně chytila za pusu. Chovám se opravdu jako rozmazlená pipina. "Pardon. Ale nejlíp by bylo, kdyby zůstali tam, kde jsou."
"To je jedno. Každopádně - v pondělí přijdou a běda ti, jestli uslyším jedinou stížnost . Všichni už teda víte o koho se jedná, naschle," domluvil, vstal, znovu si důležitě poupravil kravatu a směrem k zrzce zamumlal něco, co mi podezřele připomínalo: "Sejdeme se večer. Tak zatím, ty moje kachničko!" Nevím, z poslední lavice to nešlo nějak dobře rozeznat.
"Slyšel jsem dobře? On jí řekl..." OK, takže to geniální slovíčko asi nebyly moje slyšiny :)
"Kachničko! To nerozdejchám!" Začla jsem se uprostřed hodiny svíjet smíchy. Jony se ušklíbl: "Bych čekal, že budeš mimo kvůli dvojčátkům, a ne kvůli Kachničce!"
"Ještě ty vopruzuj! Čau zejtra!" Stihla jsem ještě křiknout, než mě vzteky flekatá učitelka donutila sbalit věci z lavice a vyhodila mě na chodbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.